V pátek 2. června 2017 byl v Lidové zahradě ve Varnsdorfu ke slyšení Abraxas.
Co napsat. Že jsem se těšil jak malé děcko? Že nostalgie pracovala na plné obrátky? Že mám černé gramodesky ještě pořád dobře schované? Že jsem si výjimečně poslechl dopředu, co vlastně dneska Slávek Janda hraje, protože jsem o kapele už X let vlastně neslyšel? A že jsem díky best-off zjistil, že ty slogany z osmdesátek mám pořád zadřené pod kůží? Nebo že mi bylo stydno, když jsem na prázdnou Lidovku dorazil a když se začátek koncertu stále posouval dál a dál, jak těch pár přítomných obvolávalo svoje známé, ať dorazí, aby kapela nehrála přesilovku?
No a když začali hrát, rázem jsem se ocitl v minulosti. Bohužel spíš kvůli tomu, že jsem si vybavil pražské rockové kluby, kde bylo nejdůležitější, že někdo vpředu hraje, a hodně hlasitě. Je možná načase napsat, že zvuk tady u nás mnohdy stojí fakt za hovno. Neznat ty refrény zpaměti, mnohdy bych nepoznal, která skladba vlastně zní. Slovům nebylo rozumět vůbec, a to ani tehdy, když se nehrálo a muzikanti jen mluvili do mikrofonů…
Hudba s tancem:
