V tradičním čase prvního červnového víkendu (1.- 4.6. 2017) se v Ústí nad Labem konalofinále PORTY, festivalu trampské, folkové, country a bluegrassové hudby, který je zcela nepochybně nejdéle živoucím hudebním festivalem v českých kulturních dějinách. Dostalo se mu tak pocty, že byl zařazen do projektu RODINNÉ STŘÍBRO ÚSTECKÉHO KRAJE.
Pravdou ale je, že návštěvníků a příznivců rok co rok ubývá. Ty tam jsou doby, kdy se finále odehrávalo na několika místech v Ústí a soutěžní přehlídka dokázala do letního kina přilákat i 5 000 diváků z celé republiky (pamětníci, ke kterým patřím, vzpomínají především na počátek osmdesátých let, kdy se na třech po sobě jdoucích ročnících v plzeňském Lochotíně sešlo pokaždé třicet tisíc lidí, tehdy byla PORTA opravdovým fenoménem, zcela pochopitelně).
Letošní finále se cele přestěhovalo na jediné místo, do krásného prostředí centrálního parku Severní Terasy, do prostoru zvaného U Laguny. Vše ale začalo netradičně ve čtvrtek v muzeu města, vernisáží výstavy k 50. výročí konání Porty za přítomnosti mnoha pamětníků Hudební otvírákem byl ve čtvrtek tradiční bluegrassový večer, nesoutěžní přehlídka kapel, z nichž domácí hostitele zastupovala skupina MONOKL BLUEGRASS BAND. Páteční program představil recitály několika seskupení, která se poté v sobotním odpoledni utkala před odbornou i diváckou porotou o hlavní cenu, interpretační Portu. Vidět a slyšet jsme mohli několikanásobné vítěze předchozích ročníků, folkový LÍSTEK, za domácí barvy SEKVOJ nebo DYSNEYBAND, polskou country scénu reprezentoval LATAJACY DYWAN, až ze Slovenska přijely bratislavské PLAMENE, jejichž kytarista Jánko Plamen si zahrál na hlavním podiu finále Porty znovu po 45 letech (sic! ).
Celá čtyřdenní přehlídka měla z mého pohledu dva vrcholy. V pátečním podvečeru jako hosté vystoupili HANA a PETR ULRYCHOVI a JAVORY. Fenomenální sourozenecká dvojice spolu vystupuje už více jak padesát let od poloviny šedesátých, kdy začínali bigbeatem ( pamětníci vysypou z rukávů i názvy kapel ATLANTIS a VULKÁN, vzpomenou dokonce, že Hana na 1. beatovém festivalu v Lucerně získala ocenění jako nejlepší zpěvačka. To se psal rok 1967, vážení… ). Za tu stěží uvěřitelnou dobu vytvořili dlouhou řadu nádherných písniček, z nichž mnohé jsou povědomé velmi široké a rozmanité vrstvě posluchačů, a vytvořili nenapodobitelnou, úžasnou hudební poetiku se zpívanými básněmi, stali se samostatnou, do škatulky nezařaditelnou „javorskou“ hudební kategorií. Ve výtečně sestaveném recitálu přehráli snad všechny svoje „hity“. Petr sice už nemá tak jistý hlas, ale jeho barva je stále „hnědý plyš“, zato Hana i dnes zpívá jasným, čistým a zvonivým, jemně vyzrálým hlasem, z něhož mi vždy v určitých výškách naskakuje husí kůže jako borůvky. Nádherný dárek od pořadatelů i od Javorů samotných.
Druhým vrcholem byl bezesporu sobotní večerní koncert, COUNTRY MARATON, věnovaný dalšímu fenoménu, v Ústí stále vysoce populárnímu , totiž skupině FEŠÁCI, kteří slaví 50 let trvání kapely, jíž prošel svého času i Michal Tučný a bavič Petr Novotný. Oslava to byla mohutná a veselá, ke gratulantům se přidaly např. skupiny REKONVALESCENCE či CADILLAC PB, a pochopitelně řada „fešáckých“ hostů a někdejších členů. Dlouhé a mohutné ovace asi 350 posluchačů odměňovaly každé vystoupení a každou písničku.
A těm, kteří neměli ještě dost, nabídli pořadatelé výborný nedělní večerní koncert tří písničkářů – trampského barda VOJTU „KIĎÁKA“ TOMÁŠKO, úžasného, zábavného a svérázného JIŘÍHO SCHMITZERA a domácí hvězdu s akordeonem PETRA LÜFTNERA.
Po celé čtyři dny vládla na akci tradičně velká pohoda, ke které přispělo i slunečné a příznivé počasí. Otázkou zůstává, zda se viditelný propad návštěvníků a příznivců festivalu zastaví, mým odhadem shlédlo jeden každý den okolo tří stovek nadšenců…O to sympatičtější se jeví fakt, že vstupné na tři večery bylo zdarma, a pouze na sobotní večer vybírali pořadatelé směšných 60,- korun.
Otevře se PORTA zase za rok ?
