Tak poslouchám, jak za okny konečně šumí déšť, a myslím na dešťovku. Ne tedy konkrétně na tu, co teď padá, ani na tu žížalu, co s ní kočička pejskovi zašila gatě, ale na tu ministerskou, stomilionovou, co se po ní tak zaprášilo (bodejť, to sucho přece). Myslím na ni … a nějak mi to nedává smysl.
Pořád mi tak nějak nedochází, kde k té úspoře vody tak nějak dojít má. Hned na začátku bych pominul všechny zahrádkáře, protože ten revoluční nápad zalévat dešťovou vodou kedlubny, měli ti moudří lidé už dávno před Gottwaldem a jistě si mnozí vzpomeneme, jak se ze všech fabrik ztrácely prázdné sudy od čehokoliv.
A potom je tu ta idea se splachováním toalet. Zní to hezky. – Dovolím si malou odbočku na základě vlastní zkušenosti. V našem kraji prší ještě docela slušně. Do svých sudů na zahradě dokážu nachytat tak 300l vody (to je cca 30 spláchnutí). Jen párkrát za sezónu se podaří mít je plné. To obstará střecha garáže – dům by jistě vydal víc. Po několika horkých dnech (pokud mi ještě zbývá) dokáže ta voda být pěkně „řízná“. Konec odbočky – Ale i kdyby tohle byla jen špatná hausnumera, ať přemýšlím, jak přemýšlím, celková spotřeba vody, která projde domácností, se nezmění ani o litr. Ano, sníží se spotřeba „pitné“ vody, sníží se tedy náklady „vodáků“ na jejich úpravu, nikoliv ovšem náklady na její následné čištění. A jelikož v zimě moc nenaprší ( a roztávání sněhu na následné splachování mi nepřijde praktické) dají se roční úspory za tu dotovanou anabázi odhadnout v řádech několika stokorun na domácnost.
Od ministerstva životního prostředí bych očekával především starost o krajinu a její vodní režim a ne populismus s dávno vymyšlenými nádržemi – jakkoli vylepšenými čerpadly a bůhví čím ještě. Pokud chceme zadržet vodu v krajině, tak tohle asi není to pravé ořechové. A cože? Že jde o ochranu vysychajících pramenů? Jo tak to jo. A proč v některých oblastech té naší drahé země vysychají? Že by tam málo pršelo? Tak to jsem zvědavý, co tam ti nebozí obyvatelé budou chytat do těch nádrží za sto milionů. Asi lelky. Sušený.
