V téměř pohádkově malebném prostředí litoměřického Střeleckého ostrova, v útulném letním kině sotva pro tisícovku lidí, obklopeném kmeny a korunami mohutných stromů (cítíte to taky, jak tam teče ta energie pohody?) A to se pár kroků odtud ještě líně vleče Labe směrem k Ústí Opravdový energetický nástřel!) se už po třiadvacáté konal téměř rodinný festival LITOMĚŘICKÝ KOŘEN. Pro mne je víceméně pravidelným startem do prázdnin a především srdeční záležitostí. Byl jsem u jeho prvních ročníků, objevil jsem díky němu spoustu kapel a muziky nevídané. Ty první roky byly hodně syrové, skoro „pankáčské“, piáno od krve z prstů Filipa Topola, DUNAJ se valil údolím, přespávalo se na lavičkách nebo prostě jen někde pod stromem…nádherné časy!
Ačkoliv byl letošní ročník prohlášen Michalem HANZELEM (hlavní organizátor) za poslední (jako důvody uvádí především stále se zvyšující byrokracii, nejrůznější omezení a také pocit vyhoření), necítil jsem žádný smutek a nostalgii. Jen pohodu a klid, tak jako každý rok. Příjemní, jen zvolna se pohybující lidé, usměvaví, spousta pobíhajících a hrajících si dětí od batolat po školáky…klidové zóny na břehu Labe, když už máte muziky dost…duševní lázně prostě. Přiznávám se, že je mi vlastně jedno, kdo nebo co hraje právě na podiu, dramaturgie každého ročníku je žánrově podobná a vždy kvalitní. Muziku beru jako úžasný bonus k celé té atmosféře. A naopak.
Pátek byl věnován především solitérům. Už po několikáté zahajoval VAŠEK KOUBEK, svoje křehké songy nám přidala DÁŠA ANDRTOVÁ VOŇKOVÁ (ta měla ovšem velmi obtížnou úlohu, šla totiž po vystoupení divadla SKLEP, které bylo sice výtečné a moc pobavilo, ale myslím, že se více hodilo do sobotního programu, do té křehké páteční atmosféry tak úplně nezapadlo). Asi nejočekávanější byla Ivuška BITTOVÁ, která předvedla pár kousků se synem Tonym (bílýma rukama bříz tě obejmu / pod kůru mi dlaní zabloudíš / jemná vlákna lýka promneš / a pomalu mou korunou zavlníš/ a pomalu můj kmen ohneš) a pár s Vladimírem VÁCLAVKEM, který poté pokračoval sólo za pozvolného stmívání. Hodně mne potěšili TORNÁDO LUE, kteří pátek uzavírali. Vzali písničky z prvních dvou alb, zachovali původní aranže i nástrojové obsazení a přenesli mne do devadesátek !! Výborná tečka!
Sobota pak byla jako vždy pestřejší a skotačivější, od divadla BUCHTY A LOUTKY, přes Miloše DVOŘÁČKA, CHOROŠ, EXTEMPORE s Jeronýmem Neduhou (který se sice přišoural o holi, ale sotva zasedl a spustil, omládl neskutečně, výborně jim to šlapalo a bluessovalo!), ZUBY NEHTY , RUDOVOUSE až k HOUPACÍM KONÍM. Vrcholem pro mne pak bylo vystoupení mongolského uskupení SEDAA a podle velkého ohlasu jsem nebyl jediným nadšeným . A protože MUCHA opět „neeeepoooojeeedeee nííííkam“, neb měla nemocné děcko, patřilo celé finále několikanásobné kořenové stálici TY SYČÁCI a s výborným a nestárnoucím Petrem VÁŠOU.
Žádné slzy dojetí, žádný smutek. Litoměřický kořen je vzpomínka, která zůstává. A nejen já věřím, že se za rok v letním kině u Labe sejdeme, třeba na menší, jednodenní verzi, možná s novým názvem, ale s tím “ starým dobrým obsahem“, totiž pohodou obrovskou a muzikou uším libou. Však také Michal Hanzl prohlásil : „Neznamená to, že úplně rezignujeme, jen budeme pořádat akce ještě komornější, než je tento už tak komorní festival.“
DÍKY MICHALE !! Byl to úžasný první prázdninový víkend. No, však jej taky přichystala agentura MODRÝ Z NEBE !
