Tak jsem se po týdnu vrátil z cest, kde mé oko celou dobu televizní obrazovku nespatřilo a vida! Co jsem tu nebyl, rozmohlo se nám tu nové slovíčko. Derecho. Zhusta ho začali používat žabky a žabáci na čétéčku v předpovědi počasí, a to tak suveréně, že jsem měl pocit, že jsem byl pryč celé věky a ne týden.
Ráno se u puštěné televize převlékám z pyžama do civilu a kamarádka Zárybnická, pravidelná svědkyně toho ranního rituálu, najednou zničehonic praví, že ty bouře v jižních Čechách bylo jasné derecho, a v klidu pokračovala dál, jako by se nechumelilo. To mě zaujalo natolik, že jsem, napůl neoblečen, spěchal pod vševědoucí křídla google za odpovědí.
Chabým samostudiem jsem záhy zjistil, že derecho je vlastně ta bouře, která se pohubuje pěkně rovně a bere vše, co jí přijde do cesty. Takže už nám nestačí v češtině výrazy jako tornádo, smršť, bouře, vichr, jeho sestra vichřice, orkán, tajfun, a já nevím co ještě, máme tu derecho. Napadá mě, jak by bylo přínosně vysvětlující, přidat ještě nějaké golfové termíny k drobným změnám dráhy derecha, kdy bychom jsme si pak mohli užít takové pěkné větné vazby jako například – Derecho u Prachatic mělo mírné „draw“ na České Budějovice (v případě, že by to byl „fade“, tak to samozřejmě odskáče Český Krumlov, to se rozumí). No nic, pokrok nezastavíš. Tak jsme zase o kousek světovější. Jaké to asi bude, až se třeba vrátím z cest a před mým domem beze střechy bude stát soused … a neřekne to „tady byla taková vichřice, že vám to škublo střechou, sousede“ … ale jen tak pokyne hlavou k té zkáze a řekne „derecho, p*čo“.
