Již loňské zahájení festivalu KULT v Ústí nad Labem bylo pohledné a naznačovalo další cesty, kterými se produkce chce vydat. Letošní zahajovací ceremoniál jubilejního ročníku posunul možnosti a prožitek opět o level výše.
Ve spolupráci s MIME PRAGUE a 3dsense pod režijním vedením mima Radima Vizváryho (v průběhu dalšího festivalového dění bude možnost shlédnout v Činoheráku i jeho představení SÓLO) nám byla naservírována opravdu opulentní (a na organizaci určitě náročná) podívaná, ve které nechybělo fyzické divadlo, kostýmy a chůdy, akrobatické výstupy, nový cirkus, pantomimický kus, ohnivá show i umění na slackline.
V celku, nazvaném FACIO PONTEM, jsme byli v početných skupinách průvodcem doprovázeni na hodinu a půl trvající cestě sedmi zastaveními mezi třemi od sebe nepříliš vzdálenými ústeckými mosty.
„Most má pro člověka důležitý význam, můžeme jej vnímat jako stavbu převádějící cestu přes terénní nerovnost nebo plochu. Usnadňuje člověku překlenout různé překážky. Má mnoho synonym a přívlastků, které inspirují k filosofickému uvažování nebo dokáže metaforou vyjádřit podstatu života. Jako alegorie tvoří oblouk v čase i prostoru, jako abstraktní nástroj překonává propast nedorozumění …
Facio pontem znamená v latině stavět most. Pro umělecké ztvárnění tohoto námětu se tvůrci volně inspirovali archetypy života podle C. C. Junga, které tvoří psychickou realitu člověka a vyobrazují jeho elementární vztahy mezi vědomím a nevědomím…“ (z programu festivalu KULT).
A tak nám na pouti bylo umožněno setkání s Moudrým starcem, Božským dítětem, Stínem a Egem, Matkou a Otcem, Snem a Proměnou a dalšími jungovskými archetypy. Precizně zpracovaná představení, posazená do nevšedních prostor (a v samém úvodu navíc doprovázená kulisou „dramatického nebe s krvavým západem Slunce“ jako na objednávku) obdivovaly stovky diváků v několika na sebe navazujících skupinách. Odhadem jich mohlo být až k tisícovce, což je v ústeckých podmínkách skutečný succes. Na své si přišli dospělí i velké množství dětí. Je těžké některý moment vyzdvihnout, mně osobně se líbilo všechno, ať už to bylo vtipné pantomimické vystoupení Panna – Hrdina, akrobati zavěšení na konstrukci Benešova mostu nebo ohnivci Mág -Kejklíř ve vybydleném domě. Nechal jsem se unášet imaginací a raději jsem ani nepřemýšlel o tom, kolik nejrůznějších povolení musela produkce KULTu k celé produkci získat, o logistice celého projektu nemluvě. Prostě jsem si to užil. Moc.
