Po úvodních opulentních hodech slavnostního zahájení 20. ročníkurespektované divadelní přehlídky KULT za sebou máme i první představení nabitého programu.
Nutno říci, že produkce měla opět velmi šťastnou ruku při výběru, ale to už se tak nějak rozumí samo sebou, že KULT přiváží ústeckým divákům kusy nevšední, neotřelé, mnohdy kontroverzní. A zahajovací kus MLČENÍ BOBŘÍKŮ Divadla pod Palmovkou, odehraný v Hraničáři, splňuje tyto přívlastky do puntíku.
Přiznávám na rovinu, představení jsem doslova „sežral“ a ještě stále ho přežvykuji a trávím. Je to lahodné sousto, které se v závěrečné fázi polykání vzpříčí v krku a pěkně vás přidusí.
Totalitní horor o nástrahách skautingu, jak zní podtitul hry Tomáše Dainišky (který je zároveň jedním ze čtveřice opravdu výborných herců), má rychlý nástup a pekelné tempo, které si udrží až do poslední repliky, a nenechá vás ani na chvilku vydechnout. Pojmout tak vážné téma o komunistických zvěrstvech v padesátých letech (zde v podobě perzekuce skautingu) jako poněkud ulítlý “ béčkový“ horor (některé odkazy na hororovou klasiku byly osvěžující a líbezné, včetně odkazu na Pulp Fiction) je originální nápad, pro mnohé možná pobuřující, ale překvapivě funkční. To, co se zpočátku jeví jako vršení bláznivých a mnohde kontroverzních „scének“, při kterých nejde se nesmát nahlas, se postupně mění v mrazivé sdělení, z něhož přes grotesku vystupují obludnosti a hrůzy spáchané ve jménu komunistické ideologie o zářné budoucnosti lidstva. Postupně vám smích tuhne na rtech, možná naskočí i husí kůže jako mně.
Zhruba po půlhodině se několik diváků zvedlo a doslova prchlo (to nebyl normálních odchod, ale úprk) ze sálu. Netuším, zda to byli nějací zasloužilí skauti, kterých se takto zpracované téma dotklo, ba možná je šokovalo, nebo šlo o dávné či současné soudruhy, kteří nosí doma na teplákovce odznáček rudé hvězdy s Leninem jako připomínku „lepších časů“. Možná se jim prostě jen kus nelíbil jako takový. I mně osobně některé momenty rušily a přišly mi až zbytečně hyperbolické (konkrétně „pornografická“ scéna soudu se skautskou vedoucí), ale vzhledem k celkovému dopadu jsem je panu režisérovi rád odpustil. Je však pravdou, že Mlčení bobříků asi není pro každého. V každém případě vás přinutí přemýšlet, vyzývá k diskusi.
Co je nutné vyzdvihnout, jsou bravurní herecké výkony celé čtveřice. V rychlém tempu přeskakovali do jednotlivých postav tak přirozeně a přesvědčivě, že mi navodili pocit mnohačlenného souboru. Moje hluboká poklona.
Takže až někde potkáte plakát, zvoucí vás na toto představení, nepropásněte tu šanci. Mlčení bobříků je inscenace, kterou byste neměli minout.
