Hlavní program festivalu Sudety 2017 (16. 10. – 1. 12. 2017) v pondělí 16. 10. zahájila vernisáž výstavy mapující nejen současný život lidí Severního Polabí: Milan Bouška – Fotografie v ústecké Galerii Suterén– viz foto. Nyní je na řadě neméně zajímavá akce. Ve čtvrtek 19. 10. se od 17:00 uskuteční v ústeckém muzeu vzpomínkový literárně-hudební večer věnovaný legendárnímu písničkáři českého undergroundu – Karlu Charlie Soukupovi – KRÁL IRONIE. V pořadu vystoupí laureát Ceny Paměti národa 2012 František Stárek ‘Čuňas’ a literární kritik a redaktor, představitel nejmladší básnické generace undergroundu Luděk Marks.
Festival se sudetskou tématikou pořádá spolek Ústecká kulturní platforma 98 za podpory Statutárního města Ústí nad Labem a Státního fondu kultury České republiky. Záštitu přijala – a nebudeme zastírat, že ‘ráda a s potěšením’ – děkanka FF UJEP,
Doc. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D.
Dnes již tradiční festival tentokrát poněkud netradičně a prakticky kontinuálně ‘vplul’ do 9. ročníku hned několika počiny. Uveďme jen několik uplynulých: výstavy Underground na Ústecku + Memoriál Ivana Dejmala (6. 1. – 28. 2. 2017 Městská knihovna Děčín; 23. 5. – 30. 6. 2017 Hotel Sudety Chomutov; 4. 7. – 9. 7. 2017 v rámci Underground Festivalu Magorovo Vydří na mlejně v Meziříčku); Výjezdní zasedání Na tři akordy ke 4. ročníku koncertu undergroundových umělců s výstavou (14. 1. 2017 Restaurace U Pondělíků – Úpořiny; 5. 7. 2017 nádraží Dolní Poustevna; 18. 8. 2017 Hostinec U Šimonů – Levousy); Cáry starejch filmů – pořad z dokumentů Františka Stárka Čuňase – laureáta Ceny Paměti národa 2012 (14. 2. 2017 Městská knihovna Děčín) aj.
Karel ‘Charlie’ Soukup (*22. 1. 1951 Praha) Otec Blahoslav Soukup byl konstruktér, matka Marie Soukupová-Filsáková učitelkou v MŠ. Karel se vyučil nástrojařem, střední školu nedokončil, 2 roky studoval konzervatoř. Vyučoval hru na kytaru a pak pracoval jako lesní i stavební dělník či zahradník. Sarkastické písně, reagující na politickou a společenskou situaci v zemi, zpíval sám jen za doprovodu kytary. V květnu 1973 se oženil s Marií Štefkovou, tehdy inženýrkou chemie a v prosinci 1973 se jim narodil syn David. Za své texty byl v r. 1976 šest měsíců ve vazbě, kdy se mu narodila dcera Sára (o rok později dcera Markéta). Oba manželé podepsali Chartu 77 a v r. 1980 se stal členem kolektivu mluvčích, ale krátce na to byl ‘Rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem v hlavním líčení konaném ve dnech 4. a 5. listopadu 1980 samosoudcem Milanem Sirotkem…’ odsouzen na 10 měsíců do vězení. Spolu s Jindřichem Tomešem byli shledáni ‘vinni, že dne 26. dubna ve večerních hodinách v restauraci v Ryjicích, okres Ústí nad Labem, na svatební hostině pořádané novomanžely Vaňkovými, kde bylo přítomno nejméně čtyřicet osob, při hře na kytaru zpívali písně, v nichž ze zjevné neúcty vůči společnosti užívali vulgárních a sprostých výrazů, tedy dopustili se veřejně hrubé neslušnosti, tím spáchali trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona…’ V r. 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku StB se s rodinou uchýlil do emigrace. Na usedlosti ve francouzském Alsasku uspořádal 4 koncerty československých emigrantů „Setkání u Čárlího“. V r. 1988 se rozvedl a vzal si Alenu Kastlovou, za níž se odstěhoval do australského Sydney. R. 1992 se však rozvedli se a Charlie odešel na venkov, k městečku Nimbin, jež je od 60. l. 20. stol. kolonií hippies celé Austrálie…
František Stárek ‘Čuňas’ (*1. 12. 1952 Plzeň) je český publicista, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident, někdejší zaměstnanec Bezpečnostní informační služby (BIS), politik a vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody. V neděli 26. 11. 1989 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Okamžitě se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra. Od dubna 1990 do května 2007 pracoval v Bezpečnostní informační službě. V r. 1996 získal bakalářský titul na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Od r. 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Ve volbách do Senátu PČR v r. 2016 kandidoval jako nestraník za ODS v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 13,71 % hlasů skončil na 3. místě, za Jiřím Růžičkou a Václavem Bělohradským. Do druhého kola nepostoupil.
Luděk Marks (*11. 11. 1963 Ústí nad Labem) český básník, literární kritik a redaktor, představitel nejmladší básnické generace undergroundu, publikoval v samizdatu, podílel se na redakci kulturní přílohy v časopisu Vokno. Zastoupen v básnické antologii Už na to seru, protože to mám za pár (1985, sestavil Andrej Stankovič) a v almanachu básníků pražského undergroundu – 9x kontra. Jeho verše zhudebnil např. David Koller nebo Vladimír Mišík. Jako dokumentátor archeologických nálezů přispěl do několika odborných publikací. Milan Machovec v doslovu k jedné z Marksových sbírek píše: Ze vtelenské ‘galerie na statku’ je již dávno hotel, libotenická zvonice u kostela sv. Kateřiny Alexandrijské je dnes opuštěna a pozvolna zase chátrá, Marks se odtud nejprve vrátil do svého ústeckého rodiště a posléze se přesunul do Teplic, kde žije dodnes. Krásné okamžiky, kdy na setkáních básníků na hradě Bítově Marks spolu s Martinem Magorem Jirousem inzultoval všelijaké sýsovské ‘normalizační bardy’, jsou tytam, jen pár fotografií a hrst vzpomínek na ně zbývá. V posledních letech se zdálo, že Marks-básník je již minulostí, téměř mrtev, zapomenut. A tu se opět jednou ‘neuvěřitelné stává skutkem’ a Marks přichází s novou, v pořadí již druhou (!!) sbírkou.
