Není asi dost dobře možné, aby se blogová rubrika s tímto názvem nezastavila u posledního časového posunu – tentokrát z letního na zimní. Nebudeme zastírat, že autor je tuhým odpůrcem tohoto vekslování s našimi životními hodinami. Nejsem už ale tak naivní, abych si myslel, že nějaké osvícené výkřiky k něčemu pomohou. Na to už bylo mnoho mých předchůdců vysmíváno anebo nařčeno z potrhlosti. Ne. Tudy ne!
Šoupat časem se prostě ještě nějaký ten čas bude, ne že ne. Ještě dlouhou dobu se bude věřit těm otřepaným mantrám o energetických špičkách, které teď v elektrárnách marně hledají novodobí topiči, ještě dlouho bude „nesmírně důležité“, že stejně tak postupují v zemích všude okolo (i když Britové, Portugalci či Řekové mají stejně jiný čas) a potom … jsou tady přece ty „jízdní řády“! A to není jen tak! (Čert ví, jak to vlastně dělají ty letecké společnosti, že?)
No prostě – posuny budou! Tak proč si je alespoň nezlidštit, když už se jich nedokážeme zbavit. Proč nám něco, co nám má být údajně ku prospěchu, ničí to nejdůležitější. Náš spánek. Proč musíme tu brutalitu provádět v tak nemožný čas? Uprostřed noci. Pro spokojenost hrstky železničářů, ptám se? Proto musí část národa ráno bloudit bytem jak zmatená včela v náhle horkém březnu, protože některé budíky se přenastaví a některé hodiny ne? O hodinách v autech a starších mobilech ani nemluvím.
Buďme trochu lidi. Nedělejme si zle. Vždyť my můžeme tu nepříjemnou záležitost lehce obrátit v naši výhodu a všeobecnou spokojenost. Lehce a ve dvou krocích. Poprvé: Pojďme tu podzimní časovou změnu, kdy se hodina přidává, přesunout z nedělního rána na sobotní odpoledne. Považte ty výhody. Hodina navíc strávená s rodinou na zahradě nebo na výletě; dámy v kavárnách si budou moci dát o kávu a větrník víc (protože to se tak nějak samosebou nepočítá, ne?), stejně tak pánové, pokud mají zrovna důležitou diskuzi u piva; děti budou moci o hodinu déle beztrestně mordovat svoje mobily … samé, samé výhody. A potom půjdou všichni normálně spát, jako každý den. Není to skvělé?
A krok druhý. Ten se samozřejmě týká toho nešťastného jara, kdy se o hodinu spánku okrádáme jen proto, abychom znovu mohli vstávat do té pitomé tmy. Pojďme tu změnu alespoň posunout na pondělní dopoledne. Vezměte si, kolik pozitivní nálady způsobí, když po normální noci třeba všem žákům, studentům a učitelům odpadne hodina! Jak se nevrlí úředníci budou těšit na poslední březnové pondělí, kdy mají kratší úřední hodiny, Všichni budou vyspalí a o hodinu dřív u svých blízkých. Tak jednoduché to je a nějaké jízdní řády to jistě vstřebají. Jenom mě napadá, že nesmíme zapomenout ani na penzisty, kteří tím časem proplouvají jako krásní bludní holanďané. Tady bude potřeba nějaká gentlemanská dohoda všech prodejních řetězců, aby v tento den nebyla žádná ranní slevová akce a senioři tak neprošvihli o hodinu časnější oběd a následkem toho nepropadli hypoglykémii. Pojďme si udělat život hezčí.
PS: Pravé poledne je stejně, když je Slunce nejvýše na obloze … ale nikde to neříkejte.
