A svět se zastavil. Asi. Alespoň uplynulý týden se mi to zdálo. Po tom celém podzimu, kdy se politici obrazně drželi na střídačku pod krkem, udání střídalo udání, ekonomičtí komentátoři si protiřečili skoro stejně jako meteorologové … tak po tom všem konečně přišel výdech.
Povolební půtky na české politické scéně se pomalu rozplizly do jednoho šumu, který stejně jako reliktní záření vesmíru je sice všudypřítomný, ale nikdo už ho nevnímá. Je až dojemné pozorovat televizní komentátory, jak stále stejnými dotazy třesou politickými loutkami, ale z těch se místo odpovědí sype jen sláma a vatelín. A ve světě to není lepší. Velký americký realiťák krouží kolem malého korejského rakeťáka, trousí slova, která mu přijdou na jazyk … a nic. V arabském světě padá tolik vzájemných facek, že ten zvuk k nám doléhá jako šumění moře … se stejným výsledkem. Jiné části světa nás vlastně nikdy nezajímaly.
Pak už zbývá jenom sport, abychom došli k nějakému tomu vytržení z každodennosti. Jenže jako na potvoru fotbal i hokej mají repre přestávku! Hokejisté nám se staronovými talenty dokázali, že naše ledové zoufání nebude brát konce, a fotbalisté? Utrpěli dvě významná vítězství, takže mají co analyzovat.
Český občan si však ví rady sobě sám. V tom mrtvém čase mezi Dušičkami a Adventem objevil (bravurně naváděn místními supermarkety) svatého Martina! Co na tom, že na většině Česka nenasněží ani na Vánoce, natož v listopadu. Nechť! Příležitost otevřít si, tak nějak legálně, o nějakou tu láhev vína navíc je vždycky příjemná. A když se ve zpravodajstvích párkrát objeví zásadní informace o tom, že hus je letos nedostatek a musí se dovážet mražené, je o masovost staronového svátku postaráno. Vyprodané regály s kynutými knedlíky v ústeckém Globusu budiž toho důkazem.
Bylo nám toho zpomalení zapotřebí. Bylo. A ještě bude, když se tak dívám, jak se markety halí do vánočních cingrlat. Ještě budeme na tu nudu a šeď vzpomínat.
