Dnes, tedy v pondělí, usednou staronoví i novopečení poslanci do parlamentních lavic a budou slibovat. Ne ovšem tak, jak celý rok před volbami, co jim slina na jazyk přinese. Tentokrát budou slibovat na svou čest a svědomí, že budou v duchu ústavy činit to nejlepší pro naši zemi. Jakou porci toho svědomí si s sebou ten každý jeden či jedna přináší, ponechám teď mimo diskuzi, tušit však můžeme mnohé. Zvláště když je v módě ten „tvůrčí přístup“, že…
No nic. Přísaháno bude. A poté, až se dohraje ta populární hra, kdy je důležitých židlí vždy o jednu méně než chtivých zadnic (a hudba náhle zmlkne), poté se pohneme nějakou klikatou cestou kupředu…. i když … vlastně… ví vůbec někdo, kudy půjdeme? Nevzpomínám si totiž, že by někdo, alespoň trochu srozumitelně naznačil, kudy dál. Za poslední měsíce jsme se jen velmi důkladně dozvěděli, co nechceme. Nechceme uprchlíky a přistěhovalce všech barev a vyznání, nechceme xenofoby a rasisty, nechceme nic než křesťany, nechceme církvi nechat peníze, nechceme nezaměstnanost, nechceme prázdná pracovní místa, nechceme nepřizpůsobivé, nechceme se přizpůsobovat komukoliv, nechceme dělat laciné práce, …. nechceme zůstat v EU, nechceme být na vedlejší koleji EU, nechceme naše vojáky v cizině, nechceme bezbrannou Evropu, nechceme platit evropské věci, nechceme přijít o peníze z Bruselu, nechceme diktáty, …. nechceme rozbujelou byrokracii, nechceme evidovat cokoliv, nechceme přijít o výhody, nechceme korupci, …. eech, dochází mi paměť,ale vím bezpečně, že toho nechceme ještě mnohem víc.
Že vám to přijde jako zmatečný galimatyáš protikladů? No to ano. Ale přesně ten bude dnes přísahat v parlamentu. Nechceme! na co si vzpomeneš. To by ovšem nebylo tak strašné, kdyby se alespoň někdo projevil i naopak, a jasně řekl – chceme to a to, a uděláme to tak a tak. Ne frázemi a floskulemi, jaké „hodnoty bude kdo bránit“, ale konkrétní plán, který pochopíme i tady, třeba v lužických hvozdech. Možná jsem byl nepozorný a něco jsem přeslechl, ale vážně si nevybavuji nějaké vyhlášení pozitivních kroků. Pokud ovšem nebudeme jako plán brát to, že někteří podnikatelé si chtějí vylepšit podmínky pro své „podnikání“, demokrati bránit demokracii (aniž by je zajímalo, že už těsně za okrajem Prahy nikdo nechápe, v čem to spočívá) nebo touhu některých zemitých skupinek vyhodit odtud škůdce a nepřítele (i když ti se ještě ani nedostavili)
Nejsem tak bláhový, abych očekával nějaký projev ve stylu JFK o dobytí Měsíce do konce desetiletí, to ne. Ale tady nikdo, vůbec nikdo nepředstavil srozumitelně už několik let žádnou vizi, kudy se dát a proč a co je na tom dobrého pro všechny – a tudíž proč se snažit. Nic. Nic. Tak bych si chtěl v rámci toho folkloru také přisadit. Nechceme politiky, kteří nevědí co dál, nechceme další úpadek politické kultury a nechceme politiky, kteří nechtějí dodržovat zákony. To by mi pro tohle volební období i docela stačilo.
