Součástí divadelního festivalu Vítr z hor a Divadelní noci se v sobotu 18. listopadu 2017 v Městském divadle ve Varnsdorfu stala také „na objednávku“ vytvořená Divadelní detektivka.
Jak praví za tvůrčí tým sama autorka:
Fantazijní hříčka s detektivní zápletkou inspirovaná historií Městského divadla Varnsdorf se v rámci festivalu Vítr z hor odehrála hned pětkrát. Bylo pro nás povzbuzující, že diváci by šli cestu zákulisím i pošesté a jistě i posedmé, kdyby noc byla nejen Divadelní, ale i delší. Divadelní detektivku jako interaktivní prohlídku zákulisí divadla jsem napsala přímo pro prostory varnsdorfského divadla a mou představivost rozproudil fakt, že ke 30. červnu roku 1963 byl rozpuštěn zdejší stálý soubor. Divácky atraktivní žánr detektivky (o čemž přesvědčila nadkapacitní návštěvnost a někteří diváci dokonce o svá místa sváděli přemlouvací boj), který se odehrával v těsné blízkosti, jsem promísila se vstupy o historických zajímavostech spjatých s místem a na závěr jsem předala slovo divákům, kteří se sami stali detektivy. Celému vyznění přispěl výběr míst, kde se rozehrával příběh, jejich sled a načasování všech překvapení v podobě, myslím trefně, naaranžovaných obětí či ateliéru divadelního grafika nebo věčné šatny. Jednotlivé výstupy jsem zacílila, aby byly jasné, věcné, nijak patetické, prostě bez zbytečných příkras, aby však probouzely zvědavost.
Původně se mělo jít napříč divadelní budovou jen třikrát, ale zájem prudce předčil veškerá očekávání. A myslím, že nikdo z těch, kdo se prošli místy, která možná dosud v divadle neviděli, nelitoval. Propletená realita s hororovou fantazií, spousta faktických dat z historie divadelního souboru, nenásilně navazující na nedávné besedy v Městské knihovně (Miloš Horanský, Michaela Bendová), umístěná do vyvražďovačky zanikajícího souboru, cesta od vstupu až do sklepa, rámovaná krví a roztomilým mrkáním průvodkyně – jevištní nápovědy – autorky detektivky. Hana Strejčková se tady u nás chytila drápkem, městu už věnovala jedno celé představení, a zjevně jsme jí nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Což je pro nás velké štěstí – ač je rozsah jejího portfolia takřka neuvěřitelný (od představení pro nejmenší přes taneční show až po drama), daří se jí, nač sáhne. Jak se o ní vyjádřil výše zmíněný profesor Horanský – někdo má tu moc, že se na něj všechno včetně těch správných lidí tak nějak nabaluje…
Hereckou partu (Soudruha, Sólistku, Divadelního grafika, Tanečnici, Herce) doplnila sama režisérka v roli Jevištní nápovědy. Obsazení s citem pro typy, jak kdyby skutečně vystoupili ze 60. let z tehdejšího divadelního souboru (až snad na to tetování baletky). A to až tak, že musím přiznat, že mi uniklo, jak se Soudruh převtělil do Technika a Tanečnice do Šatnářky – došlo mi to až při pročítání programu… Jen si moc nedokážu představit, nakolik bude tohle představení přenosné, přece jen mi připadá hodně svázané s místem, městem, naším milým zašlým a stále ještě nerekonstruovaným divadlem.
Celý příběh jsem prošel dvakrát (a pak ještě do třetice kousek). Pokaždé jsem překvapivě viděl něco jiného. Jevištní nápověda reagovala na složení skupiny a uzpůsobovala svou řeč dle konkrétní situace. A hlavně jsem při opakování postřehl řadu detailů a indicií, které mi napoprvé unikly a které nenápadně směřovaly k vysvětlení závěrečného masakru ve sklepě.
Ještě jednou prostor pro autorku:
Zmínit je nutné i pokračující spolupráci týmu s VOŠ, SPŠ a SOŠS a CR Varnsdorf, obor vlásenkář a maskér. Studentky za odborného vedení Zuzany Hořčičkové vytvořily opravdu povedené líčení…
Prostě a jednoduše, kdo jste neviděli, nezažili, neřešili – litujte. Tohle fakt stálo za to a hodně, hodně to přispělo k úrovni sobotního večera.
