Berlín se dvakrát zhmotnil v seriálu, který na tuzemských obrazovkách uvádí stanice HBO; oba už jsou komplet odvysílané, oba dobré, a navíc k dispozici v internetovém archivu, což je k nezaplacení. Obzvlášť když přijde období plískanic.
Mise Berlín otevírá ve druhé řadě další šarádu, kterou řeší špiónské centrály – Němci i Američané. Na rozdíl od internetových a jiných diskusí, kde je všechno každému jasné hned, tady nikdo dlouho neví, která (a také kdo to vlastně koho) bije.
Případ atentátu na šéfku strany, která není tak úplně nepodobná Afd, otevírá pro diváky nejen napínavý, zručně napsaný příběh, ale také celou řadu možností, aby přemýšlel o tom, jestli má vůbec možnost do běhu událostí zasáhnout, měnit je a určovat běh svého dalšího života.
U televize je to samozřejmě snadnější, protože po každé hodinové epizodě se může jít věnovat tomu, co má rád, a televizní scénáristé přece jenom nabízejí každému alespoň nějaké kladné hrdiny, kterým napíší tu a tam dialog plný pochyb o tom, co je dobré, a můžete jít spát klidnější. Protože v tom nejste sami.
Každopádně Mise Berlín i ve druhé sérii proběhla jaksi poloutajeně. A je to škoda.
Po moderním Berlíně nabídlo HBO i seriál o Berlíně předválečném. Tady jde hned o Babylon Berlin.
Zatím byly odvysílány dvě minisérie (dohromady šestnáct dílů) a jde o ambiciózní projekt, ve kterém se Evropa snaží popasovat s americkou produkcí.
Řekněme si hned na začátku, že se to daří.
Detektivní zápletka udržuje obě série diváky v napětí, skvělá výprava udržuje styl a také se ukazuje, že na starém kontinentu máme celou řadu herců, kteří se s přehledem vyrovnají svým zámořským kolegům.
První díly Babylonu Berlin navíc opravdu důstojně představují hlavní město Německa na začátku třicátých let minulého století jako opravdové lidské mraveniště. Babylon, nechá nás vzpomenout třeba na film Kabaret, odehrávající se v podobné době, ukáže, že tisíce a miliony lidí šly do války z opravdu dobře rozjetého mejdanu. Jako by ztratily rozum.
Co mi to jenom připomíná?
S ubíhajícím časem, kde po počáteční expozici přebírá hlavní roli už zmiňovaný detektivní příběh, se aspekt oblíbeného multikulty pomalu vytrácí a je to logické, divácky stravitelnější a producentsky pochopitelnější. Nastupují multi kolty.
Jak se série blíží do svého finále, mění se poněkud i způsob vyprávění, dojde na souboj muže proti muži a všelijaké ty fintičky, které známe ze všech kovbojek světa.
Pořád je to ale zábavné, příběh neklopýtne, a když skončí, zbývá nám jenom počkat, jestli bude natočeno pokračování.
Materiálu je dost.
K Babylonu Berlin je také k dispozici soundtrack.
I divák, jako jsem já, který se nechá příběhem často strhnout, tady při hudebních číslech zpozorní a všimne si, jak kvalitní ten hudební doprovod je. Možná že dokonce tak, že bude chvíli v autě poslouchat jenom to. A třeba i do Berlína dojede.
(psáno pro reflex.cz)
