Už je po Vánocích, dárky rozdány, tak je asi pozdě. I když já vlastně v podstatě nevím, jestli tuhle knihu jako dárek doporučovat – možná už je fuč, možná byste si ji raději nechali sami, než ji někomu darovali (jako já)…
Nevím, kolik lidí udržuje v paměti vzpomínku na jednu z etap varnsdorfské Lidové zahrady, kdy součástí nabídky byly i „klubové“ koncerty. V roce 2015 se tu mihnul Karel Růžička, který krom hraní a zpívání předčítal nejrůznější ukázky z dlouho plánované knihy, která se několikrát stala předmětem narážek a humoru, protože prý je plánována tak dlouho, že už v ni nikdo ze známých ani nevěří.
A nedlouho před letošními Vánocemi telefon. Nečekaný. „Hele, tady Karel, Růžička. Jestli si pamatuješ – Lidovka, jsem tam byl s dcerou. Už mám tu knihu vydanou!“ Tak velké překvapení, že jsem se napoprvé nezmohl ani zeptat na to, kdy a jak se k ní mohu dostat. Druhý den volám já a dozvídám se, že ještě do Vánoc zavítá do Varnsdorfu a pokud tedy opravdu chci, jeden kousek může být můj. A já chci.
Ten noční běh přes celý Varnsdorf do Kocoura se vyplatil. Karel po večeři nad pivem: „Ne, já ti ji hned tak nedám. Nejdřív ti z ní něco přečtu.“
Nakonec ji přece jen držím v ruce. Luxusní papír, plastická ražba na hřbetu a na titulu, jako příloha autorská grafika dcery, o níž se konečně dozvídám, jak se jmenuje – když jsem byl tehdy na Lidovce pro podpisy, podepsala se mi „dcera Růžička“.
Ještě jednou musím knihu pustit z ruky – Karel ji vlastnoručně očísluje (je jich všehovšudy 200 kousků) a vepíše věnování. Pak už ji nepustím. Od té doby listuji a namátkově si čtu.
Krátké veršíky, možná spíš slogany, nápady a výkřiky. Některé doplněné ilustracemi – tu většími, tu menšími. Mezi tím vším roztroušeno cosi, co na první pohled vypadá jak grafický artefakt, ale ve skutečnosti jsou to v nadpise uváděné jazykoplety. Je zvláštní, jakou úctu a um vůči mateřskému jazyku prokazuje člověk, dlouhou dobu žijící v cizině. I když, možná je to právě proto.
Pokud budete mít někdy šanci, neváhejte. Je to kniha pro radost a je to na ní vidět. Pro radost autorovi, že ji vydal a že se povedla. Pro radost známým, kteří se s ní mohou kochat. Pro radost těm, kteří se k ní nějakou náhodou dostanou a objeví prazvláštní zvířecí svět od Améby po Zmiji, od Biblické záchrany zvířat po Život v ZOO. A možná při tom všichni zjistíme, že to nemusí být jen o těch zvířátkách:
Zvířecí sněmovna
Kráva ke krávě sedá
Vůl zase k volovi
Běda!
Mříže
Každé v zoo zvíře ví že
nenávidí mříže
Na svobodu ale
jsou šance velmi malé
