Do 14. ledna 2018 je v Městském muzeu v Mimoni k vidění ve spolupráci s Barrandovskými studii uspořádaná výstava S čerty nejsou žerty.
Mohu se jen opakovat. Jezdím do zdejšího muzea rád – program výstav mi připadá hodně zajímavý, prostor je to milý a útulný, nikdo mě tu (většinou) nezná. Jen stále trvá, že bez dětí to na některé výstavy prostě není až tak úplně to pravé ořechové.
V prvním patře především kostýmy, umístěné většinou do stylizovaných scén. Nějaké ty rekvizity, plakáty, fotosky (najděte si, nevíte-li, co to je), dobové dokumenty. Zajímavé jsou karty kostýmů, které ukazují, že pohádkově rokokové oblečení se hodilo do lecjakého pořadu. A hlavně je tu část, kterou ocení na rozdíl od dětí především dospělí. Ponížené soudružské žádosti o uvolnění pracovníků-specialistů na náročné pyrotechnické efekty. Zdůrazňování, že autorka úpravy námětu je aktivní v SSM. A co třeba plán castingů (tedy pardon, tehdy hereckých zkoušek)? Dovedete si představit, že by Petra hrál Mirek Vladyka nebo Jan Hartl, Janka Marek Brodský či Sagvan Tofi, Dorotu Dagmar Veškrnová nebo Naďa Konvalinková, pana správce František Němec nebo Josef Abrhám a hlavně Lucifera Miloš Kopecký nebo Jiří Sovák?
Expozici doplňují pexesa, skládačky, soutěžní práce školních dětí, a v přiléhajícím sálku je dost místa pro ty, kteří chtějí zkusit soutěžit a zaškrtnout správné odpovědi na anketním lístku. Já se tedy zrovna moc nechytal, některé otázky předpokládají velkou znalost filmu. A přece jen nejsem jak některá přítomná drobotina, která bez mrknutí oka od boku házela, který kostým patří které postavě…
O patro výš, v půdní nástavbě, patří hlavní prostor peklu. A samozřejmě dalším kostýmům, skládačkám a rekvizitám. O patro níž se můžete vyfotit v knížecím křesle, tady pro změnu v kleci na vážení hříchů.
Nevíte-li, co s dětmi, neváhejte. Padesátka za dospělého je pakatel, dá se tu pořídit i rodinné vstupné za rozumný peníz. A mezi devátou (začátek otvírací doby) a desátou se dalo chodit volně, pak už tu bylo lidí docela dost.
