Čas letí jak splašený, letopočet se mění rychleji, než je milo, a jen málokdy zůstane nějaká stopa, zásek, co stojí za to.
Už to bude rok, kdy jsem dostal nabídku, co se neodmítá. České Švýcarsko, o. p. s. v rámci projektu Turistika s výhledy začalo připravovat nového průvodce. Vybrané nejlepší trasy po Českosaském Švýcarsku – po pravém i levém břehu Labe. A já jestli bych prý nechtěl dělat pokusného králíka a ty trasy prochodit, zeptala se mě Dana Štefáčková.
Vzhledem k tomu, že chození je jediné, co tak nějak dělám, zvládám a možná trochu umím, neváhal jsem. Nota bene ještě když ty trasy navrhoval Jiří Rak. Sem tam se mi někdo snaží naznačit, že prý tu už všechno znám, všechno jsem viděl a všude byl. To je ovšem hluboký omyl, znám jen zlomek možného. Proto jsem byl nesmírně rád, že mi někdo předhazuje možnost jít za určitým cílem. A ani to nebylo tolik o fotkách – spoustu těch míst fotili jiní, kteří jsou na zdejší krajinu machři a jejichž fotky jsou ozdbou nejen plakátů, prospektů a knih, ale taky fotoarchivu ÓPéSky. Šlo především o to, jak trasa v reálu momentálně vypadá, jestli na ní nejsou problémy, jak dlouho může normálnímu člověku trvat… No a samozřejmě, jak už kdysi DŠ řekla, ti machři jim do archivu směrové ukazatele nenafotí :-).
Od počátku bylo dáno, že do finálního výsledku se dostane tipů „jen“ dvacítka, ale pro jistotu jsem dostal seznam 22 tras. Nejprve textový popis, pak plánování nad mapou, konzultace, kudy přesně a jak, kterým směrem, co vypíchnout… Trvalo to nějakou dobu, tahle teoretická stránka, ale nakonec se přece jen přehoupla do praxe, do samotného chození. První trasa v březnu 2017.
Mnoho tras není okružních. Jsou plánovány k využití místní dopravy. Což mi občas činilo potíže, protože jsem musel přece jen někdy někam autem (chodil jsem mimo sezónu a i v ní některé spoje jezdí jen o sobotách a nedělích).
Velmi brzy jsem zjistil, že projít trasu, sebedelší, sebetěžší, hlavně na německé straně občas hloupě značenou, nic není. Proti tomu, když jsem si doma sedl a začal klást písmenka vedle sebe. I ten nejstručnější popis mnohdy několikanásobně překonal povolený rozsah (780 znaků včetně mezer, max 8 řádků). Tudíž čas prochozený byl pravidelně překonán časem přemýšlecím – co lze ještě vypustit z napsaného, aby to vůbec dávalo smysl. Co vynechat, aby nechyběla půlka trasy? Člověk rychle zjistí, že napsat jeden odstavec není vůbec, ale vůbec jednoduché.
Přes občasnou nepřízeň počasí a nějaké ty nepředpokládané komplikace jsem nakonec dochodil. Ono pod tlakem se funguje nejlépe. A termíny prostě tlačily. Jo, bilance taková různorodá. Načaté trekové boty, které se následně rozsypaly, nakřachnuté displeje postupně dvou chytrých telefonů (na odpis), nějaké ty problémy s páteří. Ale texty (a samozřejmě i nějaké fotky) jsem předal včas. Pak to vzali do rukou Jirka s Danou. Snažili se z toho udělat něco, co bude mít hlavu a patu, třídili, vybírali, tvořili, konzultovali. Já se opět zapojil až v záverečné fázi, při korekturách.
No, je z toho taková malá knížečka s logem Českého a Saského Švýcarska, mapkami, tipy a doporučeními. Prostě malý skvost. Jenže jak se všechno natáhlo, je sice v Infocentrech k doptání, ale její největší boom bude asi až před začátkem nové turistické sezóny. Samozřejmě to není žádné dogma. Jen doporučení, upozornění, pobídnutí. Některé trasy byly dodatečně upraveny, některé jsem fakticky prošel jinak, než je nakonec popsáno. Berte to jen jako možnost k vidění třeba dosud neviděného.
Jo, stálo to za to. Od jara do léta. Už jen kvůli těm zvukům a vzduchu a klidu a samotě. Časem budou i samotné trasy, které se budou sem tam lišit od své tištěné podoby. Směrem, způsobem dopravy, i délkou (jak výše řečeno, občas jsem jel autem a potřeboval se k němu vrátit). Chybí mi to. Chybělo mi to už druhou půli roku. Vědět, že musím, že mám cíl, že budu capkat za nějakým účelem. Tak jsem si říkal, že si třeba najdu trasy sám, prochodím zbytek.. Jenže když se podíváte do map, on vlastně žádný nezůstal. Jen pár míst a odboček – tak snad v tomhle roce zbude čas…
PS: Užívejte si pochodování, nechte se vést a radit si, kudy kam. Klidně. Jen se, pěkně prosím, o tom se mnou nechtějte bavit. Na to fakt nejsem naladěný a zvědavý. Jsem totiž jen starý. Starý, unavený a (většinou) zbytečný.
