Filmové univerzum Marvelu se opět rozrostlo, do kin vstoupil ve své sólovce další z komiksových hrdinů – představuje se novopečený král Wakandy, T’Challa řečený Black Panther.
Necítím se příliš oprávněn hodnotit filmy. Do kina se dostanu jednou za uherský rok, televizi sleduji opravdu výjimečně, ba i v tom filmovém světě Marvelu mám značné mezery (které doháním alespoň kupováním vycházejících komiksů). Prošvihl jsem i Pantherovo účinkování v předcházející týmovce. Nicméně jsem vybaven alespoň základní znalostí jeho historie z kreslených příběhů. A zdá se mi, že tentokrát nedošlo k tak markantnímu odchýlení od předlohy, jak se tomu stalo u některých předchozích adaptací.
Má tenhle film několik výjimečností, které jej odlišují od ostatních. I když vlastně – o kterém z těch filmů to prohlásit nejde… Takže tady – „bílou tvář“ aby člověk s lupou pohledal. Bez digitálních triků ani ň, etno-futurologický svět Wakandy je úžasný. I když zdroj síly a bohatství utajeného království nemá zemský původ, vše ostatní se relativně drží při (Z)zemi, a to včetně padouchů. Žádní emzáci či šmejdi z jiné dimenze, ale obyčejní lidé se zcela pochopitelnými pohnutkami. A v podstatě nikdo z dosavadní zfilmované historie marvelovského univerza, kdo by stál za zmínku (takže opravdu sólovka).
Varnsdorfská Panorama nabídla film hned ve třech variantách – 2D v původním znění a v dabingu a nakonec i ve 3D. Protože chodím do kina tak málo, většinou se snažím vidět prostorovou verzi, tentokrát to ale nešlo, takže nemohu sloužit, jaký má pro film efekt.
Domácí kritici filmu vyčítají jeho délku, ukecanost a patos. V tom se s nimi neshodnu. V čem souhlasit musím je fakt, že souboje (kterých tu není zrovna mnoho) jsou natočeny podivně. Prazvláštní úhly a zmatený střih z nich dělá zcela nepřehlednou změť, kdy divák chvílemi opravdu neví, co se to vlastně děje.
To ostatní mi ale vyhovovalo. Subjektivně mi film dlouhý nepřišel a ani se mi nezdálo, že by ukecaných pasáží mělo být méně. Tvůrci sami si jsou jasně vědomi toho, jak asi proklamace o národní hrdosti, tradicích wakandských kmenů a možné pomoci světu mohou působit a jsou schopni je patřičně shodit prohlášením jedné z postav ve stylu „Tak už jste se dost vykecali?“. A postava T’Challovi sestry je úžasnou narážkou na bondovského Q… A má také jednu z pro mne nejlepších hlášek filmu – „Když něco funguje, přece to neznamená, že by to nemohlo fungovat ještě lépe!“.
Já jsem tedy velmi spokojen, a i když potitulková scéna neměla takový náboj jako ty u ostatních filmů, jsem velmi zvědav na působení Wakandy v dalších filmech.
