V pondělí 9. dubna 2018 nabídlo Městské divadlo ve Varnsdorfu „komponovaný audiovizuální pořad Petra Mikšíčka s vyprávěním o starých legendách a pověstech ze Sudet“.
Někdy je člověk překvapen, když se mu dostane něčeho zcela jiného, než očekával. Někdy potěšen, obohacen, někdy však „jen“ zaskočen…
Už začátek byl komplikovaný – přednášející uvázl s porouchaným autem na cestě. Leč zájemci na něho dokázali vesměs počkat (byť nešlo o zrovna krátkou dobu). O to víc pak někteří litovali, když opouštěli přednášku v jejím průběhu. Namísto seznámení s legendami, pověstmi a tajemstvím Krušných hor byla představena mytologická postava Marcebila, (staro)nová patronka tohoto pohoří.
Já vím, býval jsem západočechem a Krušnohorcem v době, kdy vzpomínání na cokoli německého jaksi nebylo v módě. Ale i tehdy jsem se dostal k mnohým informacím, nehledě na řadu knih, pořízených v době poměrně nedávné. Nepamatuji, že bych o téhle figuře kdykoli kdekoli zaznamenal zmínku. Chvílemi jsem měl až pocit, zda nejde o cimrmanovskou mystifikaci na druhou, kdy je nám představována s vážnou tváří opravdu neexistující, údajně bájná postava s tím, že si o ní v dávných časech vyprávěli obyvatelé hor na obou stranách zemské hranice, aniž by to bylo jakkoli podloženo. Několikrát bylo zmíněno, že je prý o ní spousta pověstí a vyprávění, které si sice místně v detailech rozcházejí, ale mají společné jádro. Aniž by kterýkoli z příběhů byl představen, nebudeme-li počítat silně amatérské filmečky, podobající se televizním pohádkám. Nebyl v nich patrný žádný vztah ke Krušným horám.
Bylo několikrát zdůrazněno, že atributem je této postavě železná rukavice a meč, přičemž jediný předložený obrázek z konce 19. století zachycuje „normální“ vesnickou ženu s holýma rukama. O onom obrázku se vedla (a dala by se vést dál) diskuze – podle přednášejícího vystupuje Marcebila z mlhy, naslouchajíc poutníkům. Mnozí však místo mlhy viděli záři či paprsky, a já se doteď nemohu zbavit dojmu, že nejde o žádné poutníky, ale pašeráky…
A tím jsme u toho hlavního, co dle mého celému vyprávění a promítání chybělo – co má být tahle figura vlastně zač? Je dobrá, či zlá? Pomáhá, či škodí? Proč by měla naslouchat příběhům, ať už přímo či prostřednictvím mlhy, jak nám přednášející předkládal – k čemu by jí to bylo?
Mám Krušné hory rád, ale Marcebila mi zůstala zcela lhostejná. I když jsem si o ní zpětně našel alespoň něco málo z toho, co tomuhle pořadu scházelo.
