„Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice“.
Známý Platónův citát je už mantrou, která se objevuje velmi často, když přijde na přetřes politická krize. A frekvence jeho využití vypovídá o dvou věcech. O nadčasovosti Platónova díla a o neoddělitelnosti krize od politické situace v České republice. A krajské město Ústí nad Labem rozhodně není výjimkou. Skandálů zde bylo požehnaně již v minulosti. Nepochopitelně nadfinancovaný hokejový klub, který následně málem skončil, když vlivná klika ODS zmizela v propadlišti dějin. Rekonstruovaný park, který je mementem toho, co všechno se dá provést za městské peníze a další a další. Na volební období 2014–2018 se nebude vzpomínat v souvislosti s žádným dramatickým skandálem, přestože šlo o nejhorší vládu, co Ústí v demokratické etapě mělo. Proč? Protože se vysmála do očí především voličům, tedy těm, kterým by měla skládat účty.
Krize Činoherního studia
Když vypukla počátkem roku 2014 krize ústeckého Činoheráku, tak nikdo netušil, že ČSSD zatloukla hřebík do rakve nejen sobě, ale i celé komunální politice ve městě. Nastartovala totiž turbulentní změny, na které nebyl připraven nikdo, až na protřelého politického šíbra Jiřího Madara, který nakonec ze všeho vyšel jako vítěz. Ale o tom až za chvíli.
Dramatické výstupy okolo Činoheráku rozdělily společnost na dva tábory. Nesmiřitelní kritici zastupitelstva a nesmiřitelní kritici Činoheráku. Kdo nebyl na jedné straně, byl automaticky „ten druhý“. A držet kritický odstup znamenalo, že jste byl padouchem pro všechny, nedej Bože najít chyby v jednání obou stran. Ale přesto přinesla krize v první řadě něco pozitivního. Politicky zdiskreditované partaje, jako ODS a ČSSD, měly jít od válu. Protestních hlasů bylo opravdu hodně. Voliči ANO chtěli skoncovat s tradičními stranami a mít se líp, voliči lokálního Pro! Ústí chtěli primárně zpátky svoje divadlo a zlepšit obraz Ústí. Společný nepřítel byl jasný a nebylo divu, že se koalice brzy dohodla.
Jenže historie nesčetněkrát ukázala, že společný nepřítel je jen krátkodobým tmelem jakéhokoliv spojenectví, což na vlastní kůži pocítil primátor Zikmund z ANO a celá rada města, když se jednoho červnového dne roku 2015 zjevila na zastupitelstvu Věra Nechybová. Na začátku jednání byla jen pouhým občanem a odcházela jako primátorka, když dojednaný palácový převrat vedl i k bratrovražednému útoku v rámci ANO. Jedna část byla ubita mocichtivějšími a druhá se spojila s duem UFO, v rámci kterého neohroženě kráčel pro moc Jiří Madar, schovaný v boxerském krytu Lukáše Konečného. Nová rada města čítala čtyři zastupitele za ANO a všechny dva za UFO. Mistrovský politický kus. Jenže to byl již nevratný začátek konce.
UFO
Personální obměny byly nenávratně započaty. Starosta obvodu Severní Terasa si ponížil post na místostarostu, a vyfňukal si místo náměstka primátorky, jelikož nechtěl živořit s platem starosty. Brzy však nevládlo ani ANO, jelikož stranickou organizaci v Ústí nechal zrušit Andrej Babiš. Do toho začali opouštět své strany i další zastupitelé, až ke konci období byl rovný tucet zastupitelů nezařazený, ale povážlivě nabobtnal klub UFO, který se rozrostl právě o Pavla Dufka a navíc i o primátorku Věru Nechybovou. Konečná fáze rady města tak probíhala ve složení všech čtyř zastupitelů za ANO a komunistky Čelišové, která byla ochotná statovat politické hře a doplnit ji na počet vyžadovaný zákonem. Jiří Madar a jeho UFO tak nakonec z pozice bezvýznamného opozičního subjektu získal totální kontrolu nad městem. Se ziskem 6,28 % to je vskutku mistrovský kousek, který ukazuje, co všechno je možné, ale především, že hlasy voličů skutečně nikoho nezajímají.
Z hlediska praktické politiky se jednalo bezesporu o nejhorší období v Ústí, kdy se krom tahanic o posty nedělo de facto nic, a občan si nevybaví nic, krom převratů a podrazů. A jaké jsou důsledky? Naprostá deziluze z místní politiky, nedůvěra občanů a neochota se na politice účastnit, což se musí projevit na volební účasti. A čím nižší bude, tím více stran má šanci se prosadit do zastupitelstva. A čím více bude stran, tím hůře se bude stavět koalice, která bude skutečně fungovat. A to povede k čemu? Že se krajské město dost možná řítí do dalšího období nestability, kde budou osobní zájmy a tužby po moci hrát větší roli, než zájmy občanů. Tak šťastnou ruku, aby nám znovu nevládli ti nejnejschopnější z nás.
