Nejlepší vietnamskou polévku Pho mívali v tržnici v Ústí nad Labem, ještě v dobách, kdy tam nestálo obchodní centrum a kdy jsme myslili, že Pho je jenom tohle. Byly tam stánky, ústečané všeho druhu a vypadalo to tam nějak tak, jak jsme si klidně mohli představovat Vietnam. Na hygienu se tam příliš nedbalo, ale těm, kteří tam chodili, chutnalo. A nebylo jich málo.

Potom se vietnamská bistra stala hojná, v malých městech často nebyl nikdo jiný, kdo by návštěvníkům nabídl něco teplého k jídlu. Zároveň se ale ukázalo, že ne každý Vietnamec je kuchař, stejně jako není každý Čech muzikantem. Jestli chcete důkaz, zahraju vám někdy něco na kytaru.

Ale k věci. Mým favoritem je momentálně bistro, které se jmenuje – jak jinak  – Hanoi, a najdete ho v té myší díře, která spojuje ulici Pražskou a Moskevskou. Myší díra má podle map(cz) dokonce jméno a jmenuje se Jezdecká.

Od půl jedenácté do tmy tu můžete ochutnat, jak se vaří Pho, jak se vaří Bún bò Nam Bộ, jak se plní jarní závitky i jak se smaží závitky smažené. Porce jsou mohutné, odborně: to se nedá sníst, s bohatou oblohou, která je tu však většinou nedílnou součástí pokrmu samotného.

Máte-li rádi po jídle kávu, můžete si objednat opravdovou vietnamskou, která před vámi překape do hrníčku s připraveným salko mlékem. Jestli dáváte přednost čaji, dejte si silný zelený. Je silnější, než všechny ty různé teaShoty. Od včerejška nemůžu usnout. Tak snad teď.

Ceny nejsou úplná vesnická lidovka, ale ve městě je obvyklá (najíte se za 100Kč plus) a jedna dávka vystačí na celý den.

Dobrou chuť.