O volbách se často říká, že jsou svátkem demokracie, ovšem volby na Ústecku jsou pravidelně více festivalem kuriozit, kde se může stát cokoliv.
Rok 2018 se v tomto rozhodl nestát výjimkou, spíše naopak. Personální škatulata se úspěšně konají, nové subjekty jsou programově i personálně ještě bizarnější než dříve a jeden se nestačí divit, co si někteří hochštapleři dovolí. Jejich pomyslným králem se pak tradičně stává Tomáš Vandas, který si pro své krajně pravicové choutky vybral tentokráte uskupení s názvem Čisté Ústí. Jak příznačné a kouzelně dvojsmyslné, i když se pro jednou obešel bez aktivních neonacistů, tedy pokud pomineme návštěvu Mariána Kotleby.
Neobešel se však bez tradičních ideí a praktik sympatizantů krajní pravice, takže neustále v kampani opakoval slova jako bezpečnost, čistota a nechával se fotit se zbraněmi. Do toho se vybavil dvěma figurkami, které mají nalákat lidi. První je Jana Brambaški, upoutaná na invalidní vozík, která má vzbuzovat dojem bojovnice s osudem, ale zároveň vzbuzovat soucit. Emil Rilke pak má být prototypem úspěšného sportovce, ačkoliv se v zásadě jedná okdysi průměrného ligového fotbalistu. Tahle silná trojka nám pak ukazuje, že v případě jejich vítězství nastane v Ústí ráj na zemi. Ale jak toho docílit?
V první řadě se musí zatočit s neziskovkami, co sají peníze ze státního rozpočtu. Emil, jako bývalý profesionální fotbalista, bude určitě rád, až zmizí peníze z fotbalu a jeho šéf nechá zrušit FAČR. Zavedení domovského práva je pak taková perlička, ze které bude mít jistě radost zejména Ústavní soud, až bude hypotetický podobný nesmysl řešit. Další kuriozitkou se stal boj proti černým pasažérům v MHD. Vzhledem k dalšímu programu (jízdné zdarma pro studenty a seniory) asi Čisté Ústí nemá úplně vysoko v žebříčku priorit ekonomickou prosperitu dopravního podniku, takže motivací nebude zabránění ztrátám z jízdného. Jedná se o takový rádoby roztomilý dvojsmysl, kdy si potenciální nacionálně a rasově uvědomělí sympatizanti vesele uvědomí, že Vandas je filuta a pěkně to zamaskoval, protože pak může říct, že myslel ty bez jízdenky, a ne etnicky odlišné. Ale ať je to jakkoliv, tak volání po morálce a brojení proti podvodům vzalo nedávno za své.
JAK MOC JSOU TY DUŠE ČERNÉ?
Trolejbusy bez černých pasažérů jsou jistě super, ale pak to chce i nadstavbu v podobě kandidátek bez černých duší. Zřejmě nedostatek osob ochotných se veřejně prostituovat na kandidátce po boku Tomáše Vandase vedl k tomu, že se na kandidátce objevily osoby, které o tom absolutně neměly tušení. Taková věc se ale nedá utajit a marně teď Tomáš Vandas bouchá pěstmi do stolu, že to není možné a je to kampaň proti Čistému Ústí. Jenže nalijme si čistého vína a zejména rozumu. Kandidátku je vždy vhodné doplnit o mladé lidi a zejména o ženy, o tom není sporu. A zcela jistě nebylo náhodou, že si někdo pro falšování kandidatury vybral pětadvacetiletou paní Nikolu z Neštěmic, která více jak rok pobývá v zahraničí. Pro jistou ji pak na kandidátce doplnil její babičkou, která taktéž o ničem nevěděla. To samo o sobě vyvolalo silnou reakci. Aféra vyvrcholila zjištěním, že na kandidátce je proti své vůli i člověk, který je v důsledku zdravotních problémů prakticky vyřazen ze společenského života a jen těžko mohl souhlasit s kandidaturou. Jedná se tak o ideální volbu černých duší, které se jen s obtížemi mohou bránit tomuto podvodu. Šlo tak nesporně o zcela racionální výběr mrtvých duší na kandidátku, který prostě nevyšel. Pro tentokrát.
Inu, pane Vandasi, je hezké, že chcete, aby v Ústí bylo čisto, ale v první řadě by to chtělo čisté postupy a praktiky ve vlastní straně, protože pokud budete vozit na kandidátky černé duše, tak Vám černé pasažéry prostě nikdo věřit nebude.
