Kdyby vyšla takováhle kniha před třiceti lety v Čechách, a byla věnovaná tuzemské produkci, byla by pochopitelně o tuzemském rumu, který se vyráběl z brambor, nebo z čeho vlastně a určitě by se tam někde objevila jako citát tahle věta: komu smrdí rum, tomu smrdí práce, nebo nějaká podobná zhovadilost. Pijáci rumu by si ji asi nikdy nepřečetli, a kdo vystrčil nos za hranice a ochutnal opravdový rum, taky ne. Nebo by si z ní dělal legraci. Stejně jako v ostatních oborech lidské činnosti se nám ale otevřel obzor a my už víme, že i alkohol má své ‚největší borce‘, ale i své fajnovky.
O rumu to platí stoprocentně. Vybírat je z čeho, protože podle nejnovějších odhadů existuje (včetně brazilského rumu Cachaca) přibližně 16000 různých rumů na světě, přičemž chuťová rozmanitost je téměř nekonečná.
Vtipné je, že autoři Velké knihy o rumu nás hned na začátku uklidní, že výběr nám usnadní fakt, že produkce se rozděluje podle suroviny, která stojí u vzniku oblíbeného destilátu, tedy buď z melasy, která vzniká jako odpadní sirup při výrobě třtinového cukru, druhý se destiluje z čerstvě lisované třtinové šťávy.
Pro začátečníky v oboru přidají doporučení: abyste si mohli udělat obrázek o všech různých druzích rumu, degustaci zkrátka neuniknete […] Čím začít? Takzvané lehké rumy, tedy většinou světlé, nebo velmi mladé druhy rumů, se k přímé destilaci zrovna nehodí, poněvadž jim schází hloubka […] Zato existují například rumy z Jamajky, které za sebou mají opravdu dlouhou fermentaci, destilují se v kotlíkových destilačních přístrojích (‚pot still‘) a zrají v dřevěných sudech ….
Takže se šípkovou, nebo se zelím?
Když pak čtete nebo jenom listujete dál, dočtete se o tom, jak se to vlastně dělá. Tyhle kapitoly mám rád, protože je nekonečně zajímavé, jak lidstvo vymýšlí nové a ještě lepší způsoby, jak si přivodit rozkoš z pití lahodných nápojů a jak je tu zároveň důležitá tradice, protože se často ukáže, že starodávné a odzkoušené metody jsou mnohdy těžko překonatelné.
A samozřejmě miluju být potom v hospodě, baru nebo třeba v nějakém bufetu tak strašně chytrý a poučený piják, který jenom nechlastá, ale o tom drinku také sofistikovaně přemýšlí.
Co se týká rumu, budu asi chvílemi nesnesitelný!
Aby člověk byl opravdovým světákem, bylo by nejlepší vypravit se zkoumat objekt svého zájmu rovnou na místa, kde se vyrábí. Jenomže: stihnout se to nedá. Taky je možné, že bych se zamiloval hned do první destinace, kterou bych navštívil. Nebo bych mohl cestou zabloudit.
Proto je výhodné pár druhů rumů nakoupit, zabořit se do křesla a při tom ochutnávání číst.
Procestujete Karibik, střední a jižní Ameriku, ale i Indii, Havaj nebo Japonsko a Filipíny, mimo nezůstane ani Evropa. Bodejť, že se vám při ochutnávání může stát, že se písmenka poněkud rozmlží, stejně tak ale můžete být tak opojeni čtením o těch (stále ještě) exotických zemích, že zapomenete ochutnávat.
A navíc, není to úplně levný koníček, tady se sotva napijete ‚za korunu z flašky‘.
Velkou knihu o rumu vydala brněnská Jota, vypravila ji sličně a do podzimních plískanic může vnést slunce, teplo a klid.
Uznávám, že tahle recenze není moc kritická. Rum (resp. Rhum) sám o sobě (a v množství malém) přináší jistý přátelský tón a aby mohl recenzent být dostatečně kritický, bylo by dobré všechno na vlastní oči vidět a zažít. Což se asi hned tak nepodaří.
Takže na omluvu a na vysvětlenou je tu citát ze záložky knihy, který ukazuje, že tento přístup měli už klasici: Bohyně čaj s rumem uvaří, už číše nalita je, sama však pije jenom rum a to bez všeho čaje.
Ano, to napsal Heinrich Heine někdy v předminulém století.
(psáno pro reflex.cz)
