KULT 21. ZASTAVENÍ DRUHÉ aneb póóózor si déééj, začínáme veselééé

Představení tzv. nového cirkusu se stávají nedílnou součástí jednotlivých ročníků divadelní přehlídky KULT a zdá se, že pevným stavebním kamenem tohoto typu umění se pro KULT stávají BRATŘI V TRICKU. Loni uváděná černá groteska FUNUS byla pro mne nejpříjemnějším překvapením a zážitkem celé přehlídky (a i u diváků zaznamenala obrovský úspěch a mohutné příznivé reakce).

Pro situační grotesku LOV přizvali ke spolupráci soubor HOLEKTIV (Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará) a byla to evidentně velmi dobrá volba.
Jak k téhle spolupráci došlo, objasňuje jeden z protagonistů Bratří Václav JELÍNEK: “ Dvě z dívek, Karolína s Evou, jsou studentky pantomimy a nonverbálního divadla na HAMU, kde jsem svého času učil žonglování, takže tam jsem je poznal blíže, i když se samozřejmě známe z divadelního prostředí, protože ten „svět“ lidí, věnujících se novému cirkusu a nonverbálnímu výtvarnému divadlu je poměrně malý a všichni se známe navzájem. Holektiv už měl v té době za sebou nějaká představení, nebyl to tedy skok do neznámých vod. “
„Myslím, že obě uskupení na sebe „kápla“, mají hodně podobnou divadelní poetiku„, dodala k tomu režisérka Veronika POLDAUF RIEDELBAUCHOVÁ.

Děvčata z Holektivu dostala v celém kusu z mysliveckého prostředí výrazný prostor a využila ho beze zbytku. Už úvodní poetický obraz laní v probouzejícím se lese byl skvostným tanečním a pohybovým číslem tak přesvědčivým, že člověk ani nepotřeboval mnoho fantazie, aby viděl laně procházet se v mlhavém oparu na palouku u lesa. Pro mne jedna z nejpůsobivějších dechberoucích pasáží.
Protagonisté pak předvedli to, na co jsou jejich diváci zvyklí – obrovskou smršť tanečních čísel, artistických i akrobatických výstupů, při nichž jsem místy jen nevěřícně zíral, groteskních gagů, propojených již tradičně promyšleným hudebním doprovodem, v němž podstatnou roli hrály autentické „myslivecké
zpěvy“, které jsou nezbytnou součástí rituálů k myslivosti a lovu patřící a které patřičně navozovaly celou potřebnou atmosféru (autorkou scénické hudby je Julie LUPAČOVÁ). Já osobně jsem si vychutnal především již zmíněný úvodní obraz, choreograficky výborný a působivý byl i souboj jelenů a bravurní pak celý obraz, kdy se děvčata “ strojí“ na slavnost, který byl z mého pohledu asi pohybově nejnáročnější, přitom však působil ladně a lehce. Potlesk na otevřené scéně, který často zazníval, byl zcela zasloužený.

Zajímá vás, jak dlouho takové představení vzniká, než je „předhozené“ divákům? “ Ten proces u nového cirkusu a autorského pohybového divadla je vždycky dlouhý, protože tam není dopředu dána žádná „pevná stěna“ – u činohry máte text, u opery hudbu, tady to ale vzniká pouze od tématu. Objasníme si, co bychom daným představením chtěli sdělit, u nového cirkusu je to obzvláště těžké, protože my vždycky hledáme cestu, jak disciplíny jednotlivých aktérů do toho tématu zapojit, aby tam měly nějaký logický důvod a smysl a nebyla to jen disciplína pro disciplínu. Aktéři z Bratů v tricku jsou vždy velice otevření, takže ty prvotní zkoušky, trvající až několik týdnů, vznikají na základě improvizace, kdy se přinášejí konkrétní témata, konkrétní situace a hledá se jevištní řeč. Pak, když se téma prozkoumá obsahově i situačně, začíná to pevné stavění. Celý proces u Lovu byl asi osm měsíců, intenzivní trénink a zkoušení již uchopeného celku pak asi deset týdnů, samozřejmě, že ne v kuse, je dobré si dávat třeba po čtrnácti dnech pauzy. U Lovu to navíc bylo jiné v tom, že se propojované týmy neznaly, ale zase mají hodně podobné myšlení, styl a poetiku, takže to šlo poměrně rychle“, řekla k tomu režisérka Veronika Poldauf Riedelbauchová.

Že šlo o představení vydařené, o tom svědčily nadšené divácké rekce i dlouhý potlesk v závěru. A Bratří v tricku slíbili přijet i na další ročník Kultu, i když zatím ještě netuší, s čím. Nechme se překvapit. A děkujeme !!