KULT 21 počtvrté. Kar, kar, kar… [smuteční hostina na tři]

Funerální estetika zdá se být u divadelníků velice oblíbená, takže zatímco vloni jsme si mohli užít Funus, letos zase Kar. Přítomní mohli nebožtíkovi vzdát úctu hned po příchodu do divadla, nakonec se ale ukázalo, že se mu zatím tak docela umřít nechce. Takže možná zítra…

V anotaci k představení se píše, že během smuteční večeře, během cinkání skleniček a klidného doprovodu smuteční kapely, se místo klidného rozloučení začnou odehrávat střípky ze života minulé osoby. Ta skrz náhodné pohyby číšníka, skrz nenápadné kombinace hudby, slov a předmětů, ožívá, tak jako ožívá i představivost hostů. Ti se opojení vínem začnou vžívat do minulosti, až se nakonec sami stanou postavami příběhu o Anně Karenině, já jsem ovšem po chvíli na čtení skrytých významů a citací z Anny Kareniny rezignoval a jenom jsem se prostě nechával bavit kreativitou herců a muzikantů vjednom, kteří na scéně vytvářeli obrazy živé i mrtvé, obrazy bizarní a třeskuté a to všechno v obrovském tempu, které dopředu hnala kapela, která nemůže být součástí představení víc než tady je, protože všichni mají tu dvojjedinou roli –být herci i muzikanty právě teď hned, zvládnutou s naprostou bravurou a suverenitou, která je prostě dech beroucí.

Kdybych měl přemýšlet jak to v představení je doopravdy s Annou Kareninou, řekl bych, že Kar je takové osahávání terénu, které zkoumá možnosti jak se jednou k podobnému tématu vrátit v nějakém podobném formátu s větším důrazem na příběh a děj; že zatím tu máme skicu, která je divoká i poetická, ale zatím ne úplně přesná, což ale v tomto případě není výtka, ale jenom konstatování faktu.

Po představení následoval koncert kapely Fekete Seretlék, což bylo vlastně pokračování předchozího jinými, tentokrát čistě hudebními, prostředky. Hudba, kterou kluci a holka hrají se mluví jako o klezmeru, já bych použil slovo šraml. Ale zase je to šraml tak zahraný a interpretovaný, že vám nohy začnou tančit a také vám padne brada.

Jsme teprve u sobotního představení a dramaturgii a výběru Kultu zatím není co vytknout. To může recenzenta namíchnout, ale když se prostě jenom stane divákem, může být spokojený jako všichni ostatní. Protože se prostě urodilo.