Tak prý se ta socha Špinarky v Ostravě nepovedla. Nevím, na vlastní oči jsem to neviděl, do
toho Slezska jsem si prostě nestačil odskočit, takže vím jen to co většina, co prostě přinesly ty
Internety. A ty, kromě vrcholných lamentací, přinesly také takové ty veselé srovnávací fotky
kde je ta podoba zpěvačky Špinarové srovnávána třeba s podobou Šteindlera nebo Drábové.
No prosím vás, jak k tomu ta paní přijde …. myslím paní Drábovou.
Se sochami ve veřejném prostoru je v Česku asi permanentní potíž. Může se zdát, že dřív to
bylo jednodušší, že Neruda byl prostě Neruda, Komenský byl výrazně podobný Komenskému
(nebo naší představě o něm) a T.G.Masaryk získal ustálenou podobu pana profesora a tak
dále.
Se sochami ve veřejném prostoru je v Česku asi permanentní potíž. Může se zdát, že dřív to
bylo jednodušší, že Neruda byl prostě Neruda, Komenský byl výrazně podobný Komenskému
(nebo naší představě o něm) a T.G.Masaryk získal ustálenou podobu pana profesora a tak
dále. Ne, že by se tenkrát lidi nehádali kde a co má či nemá stát, ale odkaz té doby se mi zdá
jaksi lehce čitelný, a navíc jsou ty vysochané osobnosti součástí takového obecného vzdělání.
Po druhé světové válce nám asi osobnosti začaly docházet, neboť skoro jedinou
zpodobňovanou osobou byl věčně živý Lenin na všech nárožích. Asi soudruzi z ÚV KSČ
nebyli dost fotogeničtí (i když je skoro s podivem, že jsme tu nikdy neměli bronzové
Husáky!), nebo se jim do toho nechtělo proto, že by na jejich kamenné hlavy k obveselení
poddaných srali holubi. Tak to za ně musel vzít na pár desítek let již zmiňovaný Vladimír
Iljič.
A když konečně přišla doba, kdy si každý může sochat, koho chce, tak se ukazuje, že nějak
není koho, nebo že pak dílo jaksi není kam dát. O osobnosti, které se nějak zasloužily o
současný stát, není valného zájmu, v tom jsme jaksi rozpačití a jen se plaše rozhlížíme, kam
jsme se to dostali. Důkazem tomu budiž Václav Havel, který má ve světě výrazně víc soch
než doma… a na někoho jiného, konkrétního, se asi ještě dlouho nedostane.
Ale veřejný prostor hladoví! A protože ve světě jsou taky ti Lennonové a Presleyové a třeba i
sportovci (Ronaldo na Madeiře…cha!) sáhneme doma do stejného šuplíku. Osobnosti, které
někam posunuly tuto společnost nebo její kulturu nahradíme lehce osobnostmi, které nás
nejvíce pobavily. Co na tom, že hned následující generace o nich nebude mít ani páru.
Trubadúři a gladiátoři dnešních dní jsou ti nejuctívanější. Nezávidím, Taková je doba. A
nezávidím jim ani to, jestli půjdou jejich kamenné nebo kovové podoby cestou zmíněné
Špinarové. To se pak můžeme lehce dočkat toho, že sedící socha Michala Davida bude
nápadně podobná dědečkovi Hříbečkovi bez klobouku, Jarda Jágr bude vypadat jako Pepek
Vyskoč a božský Kája ve svém legendárním tanečním postoji připomene výhybkáře
v epileptickém záchvatu. Toť bude odkaz dnešní doby.
