- Kult 2018, jenom fotky
- KULT 21. ZASTAVENÍ POSLEDNÍ aneb Honzovo resumé a radostný příslib na úplný konec
- KULT 21. ZASTAVENÍ JEDENÁCTÉ aneb hnízdo nanoblech v osmém nebi a pošleme tam hipíka
- KULT 21, zastavení deváté: jde to i beze slov ZirkusManufaktur
- KULT 21. ZASTAVENÍ DESÁTÉ aneb v jehlách na šikmě pokřivených vztahů běhati budeš
- KULT 21, zastavení sedmé: vražda krále Gonzaga. Chvíli nastojáka a pak drama jako z praku.
- KULT 21. ZASTAVENÍ ŠESTÉ aneb laskavé setkání dvou samot v časoprostoru
- KULT 21. ZASTAVENÍ PÁTÉ aneb jak (ne)prosprintovat hlavou prezidenta sjednotitele
- KULT 21 počtvrté. Kar, kar, kar… [smuteční hostina na tři]
- KULT 21. ZASTAVENÍ TŘETÍ aneb jde především o to, aby Heňka chtěla s Karlem [Pornografie]
- KULT 21. ZASTAVENÍ DRUHÉ aneb póóózor si déééj, začínáme veselééé
- KULT 21. ZASTAVENÍ PRVNÍ aneb Chupacabra žere mladé maso a Veronika hledá věčnou lásku
- Zahájení divadelního festivalu KULT21
Protože na představení ZirkusManufaktur z nedalekého Saska chyběl kolega Himmel, musel jsem to vzít na sebe a nakonec hlasitě vydechnout a říci: bylo to výborný! Tak jako on to sice neumím, ale snažil jsem se. A představení bylo skutečně VÝBORNÝ.
Divadlo ZirkusManufaktur tvoří vlastně pouze herec, mim a kabaretier Martin Kiefer a vystačí si vrchovatě. Na Kultu zahrál představení Jeden den pana Schroedingera a my můžeme říci, že je to jeho den poslední. Tedy den na zemi, kde se mu příliš nedaří. Je to jeden z těch šedivých lůzrů, kteří jsou tu hlavně od toho, abychom si z nich dělali legraci a abychom se modlili za to, že se nestaneme jedním z nich.
Tahle groteska se dá hrát (a hraje se) na mnoho způsobů, ten Martinův je jeden z nich a funguje báječně. Svého hrdinu nešetří, pumpuje mu do plic nikotin, lije do něj chlast, nechá ho zaplést se do kriminální historky a nechává ho se modlit k jednomu z těch politiků, o kterých se ve slušné společnosti nemluví.
(Ano, použil tu – pravděpodobně po konzultaci s místní technikou – portrét muže, který nepatří ani k mým oblíbencům).
Nakonec pan Schroedinger ve velkolepé scéně odchází na věčnost a my můžeme doufat, že se mu tam bude dařit lépe, než v životě, který ukončil v tom našem slzavém údolí.