Jeden téměř a jeden zcela vyprodaný večer zažil v pátek 19.10 a v sobotu 20.11. Národní dům v Ústí nad Labem, který hostil 22. ročník MEZINÁRODNÍHO JAZZ A BLUES FESTIVALU. Tato přehlídka je nejdéle trvající, pravidelně se opakující kulturně — společenskou událostí a má již dlouhé roky své pevné místo v kulturním kalendáři města na Labi.
Páteční večer byl především ve znamení klasickéhoi moderního jazzu. Svěží úvod festivalu obstaral vynikající JÚLIUS BAROŠ QUINTET, v němž kromě výtečného trumpetisty Jula hrál i jeho syn Tomáš BAROŠ na kontrabas a také další z pokračovatelů romského hudebního rodu Ján FEČO (1990) na saxofon.
Stejně jako loni se trochu šibovalo s pořadím kapel, takže hlavní hvězda večera, geniální trumpetistaLACO DECZI se svou CELULA NEW YORK, vystoupil uprostřed programu. Sledovat tohoto svérázného chlapíka, výborného showmana a především vynikajícího muzikanta, je vždy radost a je opravdu těžko uvěřitelné, že mu letos v březnu bylo osmdesát. Určitě byste neměli minout jeho listopadový koncert v Brné v hospodě u kapličky, to bude velký mejdan!
Úlohu nesnadnou měl po jeho vystoupení s mohutným ohlasem a nekončícím aplausem poslední soubor Ondřej KABRNA and FLYING HAMMOND. Sám Ondřej je výborný multiinstrumentalista, velmi zdatně mu sekundovali mooooc dobrý kytarista Kryštof TOMEČEK a bicanLukáš DOKSANSKÝ. Jejich skladba Cordon Bleu byla ozdobou celého vystoupení a uzavření prvního hudebního večera se zhostili se ctí.
Sobotní vyprodaný večer (na stojáka) byl pak ve znamení tvrdších bluesových rytmů i příjemného živočišného zpěvu. V podstatě lze říci, že se na pódiu skanzenového Nároďáku střídaly veliké hvězdy.
Prvním hostem byla špičková zpěvačka SHAUN BOOKER (USA) se svojí momentální doprovodnou kapelou. Bylo to divoké a zemité, diváci se velmi záhy dostali do varu a kapela šlapala jak hodinky. Velká krása!
Další legendou, kterou jsme si mohli užít hodně zblízka, byla slavná rocková kapela, existující už od 70. let, MUNGO JERRY. Přiznám se, že jsem se trochu obával, do jaké míry si leader, kytarista a zpěvák RAY DORSET(1946) vystačí se svými dávnými tak trochu kolovrátkovými písněmi a zda to nebude jen unavené retro. Od první noty ale bylo jasné, že kapela je živá neuvěřitelně a bluesrockový set, který vystřihli, neměl chybu a měl velkou gradaci (samozřejmě na tři hitovkyMungo Jerry taky došlo). Do kotlů řezal veterán Robert David WHITE a výtečný byl i o téměř dvě generace mladší německý violoncellista Franky KLASSEN. Opravdu nářez!
To nejtvrdší elektrické blues uzavíralo letošní ročník festivalu, a po pravdě, lepší tečku ani pan Dostál, prezident festivalu, připravit nemohl. POPA CHUBBYaka Theodore Joseph Horowitz má sice pověst poněkud kontroverzního muzikanta (a prý pro jeho mohutnou postavu se velmi těžko hledala v ústeckých ubytovacích zařízeních postel), ale celé vystoupení bylo až neskutečné. Kolikrát mne napadlo, jak to ten člověk s těmi docela malými a silnými prsty vlastně dělá, že hraje tak bravurně, rychle a hodně hustě. Stačilo zavřít oči, a měli jste pocit, že jste někde na Woodstocku a na podiu stojí Jimi Hendrix. Ano, myslím, že nepřeháním, podobný názor jsem v závěru sobotního večera slyšel od mnoha posluchačů. Maximální nářez a velká krása!
O Národním domě i o jeho řediteli si můžete myslet cokoli. Ale upřít mu hudební vkus, čuch na opravdu dobrou muziku a schopnost přivézt i do Ústí velká jména a hvězdy, to rozhodně nemůžete. Já se bavil královsky, v sobotu zejména. Takže díky.
Setkání na Labi. Fotil Milan Bouřka.
