Dvě krajská města na severu, v mnohém si tak podobná a přesto zásadně odlišná. Životem, kulturou, politickou orientací, sportem atd. Ne nadarmo se často, když opouštíte Liberec s dominantou Ještědu a míříte do Ústí nad Labem, cítíte jako Frodo, když se svým společenstvem opouštěl Roklinku a kráčel vstříc Mordoru. Ovšem buďme upřímní, tam pod Horou osudu vykonal hrdinské skutky a zažil dobrodružství, o kterých se mu v rodném Kraji nezdálo.
Aussig a Reichenberg jsou města v oblasti, které se ne zcela úplně přesně říká Sudety, což poznamenalo jejich vývoj. Mnichovská dohoda na podzim roku 1938 připojila území ke Třetí říši a české obyvatelstvo se muselo stáhnout do vnitrozemí, jakkoliv se zejména v Liberci jednalo o minoritu. Poválečný osud byl na první pohled také stejný, kdy se naopak odsouvala obyvatelstvo německé a bylo nutné dosídlit území českými obyvateli, takřka za každou cenu. To se nutně projevilo na kompletním zpřetrhání kulturních a historických vazeb, které zde zkrátka absentují. Tak proč jsou obě města úplně jiná?
Ústí nad Labem, krajské město s univerzitou o cca deseti tisících studentů, je ve večerních hodinách městem duchů. Aby ne, když zde absentuje solidní hudební klub a kulturu zde více či méně drží de facto pouze Činoherák, který ale rozhodně nemá potenciál stát se masovou záležitostí. O smutné realitě pak vypovídá i skutečnost, že si univerzita prakticky nechala ukrást Majáles soukromou agenturou, která ze studentské akce udělala továrnu na prachy. Studentský život nula, nula, nic.
V Ústí se ale nedaří prakticky ničemu, strukturálně postižený kraj je místem, kde budete obtížně hledat sponzory na cokoliv, takže se nemůžeme divit, že zde fotbal i hokej funguje v rámci průměru druhých nejvyšších soutěží.
V Ústí se ale nedaří prakticky ničemu, strukturálně postižený kraj je místem, kde budete obtížně hledat sponzory na cokoliv, takže se nemůžeme divit, že zde fotbal i hokej funguje v rámci průměru druhých nejvyšších soutěží, respektive živoří a je závislý na financích od města. Průmysl je zde značně omezený a hlavní devizou je zničená krajina v okolí Mostu. Vědecký park Nupharo v Libouchci měl ambice stát se špičkovým pracovištěm a namísto toho skončil v insolvenci a posledním známým vlastníkem stamilionového objektu je čtyřiašedesátiletý zámečník z Hlučína. To je jen smutná ukázka toho, jak se v Ústí žije a daří.
To Liberec rozhodně nedisponuje zplundrovanou krajinou, spíše naopak. Za rohem jsou Krkonoše, Jizerské hory jsou na dosah. Kulturní život zde rozhodně netrpí nouzí a i ten zmiňovaný sport je zcela jinde. Hokej i fotbal patří k tomu lepšímu v nejvyšších soutěžích, občas i k tomu nejlepšímu. Roku 2009 se zde konalo mistrovství světa v klasickém lyžování, které mělo sice ekonomicky poněkud tragickou dohru, ale konalo se. Je až zarážející, jak rozdílná mohou být dvě města spojená tak výrazně společnou minulostí.
Jasně, nemalujme si Liberec jako ráj na zemi. Hejtmana Martina Půtu vyšetřuje dlouhodobě policie kvůli podivným praktikám při zadávání veřejných zakázek, což asi není úplně dobrá vizitka. Na druhou stranu si řekněme, že se Liberci obecně daří, v politice zde dosahují skvělých výsledků lokální uskupení, nezávislí kandidáti a politika se zde děje trochu jinak, než v celé republice, kde se tradičně přemalovává politická mapa. Liberec je poměrně obdivuhodně konzistentní. Samotného Půtu mimochodem voliči vykroužkovali z posledního místa kandidátky na první ve volbách do sněmovny. To jistě o něčem svědčí, stejně jako fakt, že se mandátu vzdal, aby se mohl starat o svůj kraj. V porovnání s ústeckými sběrateli funkcí se to zdá až neuvěřitelné.
Pokud se podíváme například na otázku zastoupení žen v politice, tak Ústí a Liberec jsou jediná dvě krajská města, kde měly ženy po volbách 2014 trochu silnější pozici, dokonce obě města vykazovala stejné ukazatele vedoucí k této podpoře žen. Zdá se, že možná nebude až tak zle a ta společná minulost hraje přeci jen nějakou roli a i Ústí se začíná někam posouvat. Snad povrchová těžba nevytěžila i duše Ústečanů.
A když jsme začali připodobněním z Pána prstenů, tak je na místě stejně i skončit. Frodo vykonal v Mordoru statečné činy a v celé Středozemi bylo zase líp. Nezbývá jen doufat, že i Ústecký kraj najde své společenstvo, které vykoná hrdinské činy, kraj přestane být Mordorem a vhodnou kulisou pro temné detektivky v televizi. Lidský potenciál by na to byl.
