28. říjen je tradičním termínem, kdy prezidenti této republiky udělují státní vyznamenání. Za nadvlády Miloše Zemana tomu není jinak, to by si starý egoistický jezevec z Vysočiny nenechal ujít. Obzvláště v situaci, kdy se chceme tvářit, že republika slaví stoleté výročí, ačkoliv by nejeden historik varovně zdvihl prst a poukázal na určité nesrovnalosti. To by však nebyl filuta Miloš, aby z celé akce neudělal frašku hodnou jeho milované TV Barrandov. A to v kontextu toho, že v minulosti obdrželi Řád Bílého lva postavy jako Benito Mussolini, Čankajšek , Fidel Castro nebo Mummar Kaddáfí. Nad tím dnes můžeme kroutit hlavou a ptát se, proč tatíček Masaryk udělil státní vyznamenání Mussolinimu. Zkuste si tuto informaci dohledat a budete překvapeni. Ale zpět ke stému výročí a panování žlučovitého Miloše I.
Ten již v minulosti dokázal, že se pomocí státních vyznamenání dokáže odvděčit řadě podporovatelů. Metál tak dostali skutečně povznášející umělci jako například Daniel Hůlka či Luděk Sobota, slavný režisér v teplákovce Sedláček nebo Zdeněk Troška. Letošní seznam měl být slavnostní, vždyť je tomu sto let, co byla republika vyhlášena. Ale první unikající jména nevěstila vůbec nic dobrého, tedy vlastně věstila. Spoustu legrace a vášnivých debat, protože jako první prosákla na veřejnost informace o vyznamenání Vladimíra Štancla alias Michala Davida. Pokud jste jej někdy slyšeli hrát jazz a jiné sofistikovanější směry, tak jistě uznáte, že se jedná o vynikajícího hudebníka. Nicméně si řekněme na rovinu, že za to vyznamenán nebyl. Bylo to za otřesnou tvorbu let osmdesátých, kdy pod vlivem dr. Janečka napsal spoustu hrůzných písní, které jsou výkladní skříní bídy normalizační popmusic a v letech devadesátých byly po právu zapomenuty. Hanba pak olympijskému hrdinovi z Nagana Dominiku Haškovi, neboť jeho hlavním přičiněním se Michal David vydrásal znovu na veřejnost, když na zaplněném Staromáku vítal hokejisty z Nagana.
V otázce vyznamenání začal Miloš Zeman praktikovat politiku cukru a biče, historicky tak osvědčenou. V rámci vyznamenání prozradil předem jméno zásadního politika Antonína Švehly, aby vzápětí prasklo jméno Jiřího Krampola. Bylo tedy jasné, že nedělní večer bude slibovat mnohé, což prezident umocnil rozhlasovou koprolálií a svými tradičními útoky na Zdeňka Bakalu.
Když zazněly fanfáry ze Smetanovy Libuše, tak se přeci jen v koutcích duší některých občanů objevily kapičky naděje, že přijde státník a prezident, kterého si lze vážit. A nutno říci, že ač mohl mít člověk výhrady vůči Václavu Havlovi za některé kroky, mohl z duše nemít rád narcistního jájínka Václava Klause, tak oba dva byli důstojní reprezentanti svého úřadu a takového okamžiky zvládali s grácií. Nyní se uličkou Vladislavského sálu belhal zapšklý žlučovitý stařec a jeden by si přál, aby místo fanfár z Libuše hrál imperiální marš ze Star Wars. Což se ostatně projevilo i v následném projevu, kdy se prezident nechal ovládat temnou stranou síly a stihl tradičně pourážet, byť tentokráte bez fekálního slovníku, všechny názorové oponenty, většinu ministrů zemědělství a drtivou většinu českých politologů. Jenže mezi jmény vyznamenaných se objevila řada netušených jmen.
Jeden by jistě pochopil vyznamenání padlých vojáků, i když nemusí souhlasit. Asi by nezpochybnil aktivní fotbalovou legendu Petra Čecha, lyžařku Ester Ledeckou nebo tenisty Helenu Sukovou a Radka Štěpánka. Práci vědců mimo své obory málokdo známe, takže nezbývá než souhlasit. Ale když se na židličce objevil Ondřej Hejma, tak bylo opravdu nutné se ptát na důvody. Proč a za co? Všichni narození před rokem 1990 dáme dohromady aspoň tři písničky od Žlutého psa, to nepochybně. Ale něco víc? Mnohem více jich dáme dohromady od Davida Kollera a jeho Lucie. Proč nedostal vyznamenání ten? Inu, nepodporuje prezidenta Zemana, ba naopak jej silně kritizuje. To Ondřej Hejma si radostně povyskočil po prezidentské volbě, řekl to médiím a metál je na světě. Obdobně na tom je i Ivan Vyskočil. Kdyby odpoledne neběžela pohádka O Janu a jeho podivuhodném příteli a shodou náhod jeho díl Slavných historek zbojnických, tak většina lidí nedá dohromady jedinou jeho roli.
Komentovat Ivanku Kohoutovou se pak snad ani nesluší. Xenofobní ředitelka střední školy proslula svým „bojem proti islamizaci“, kdy zabránila studiu na své škole studentce, které nosila hidžáb. Vynikající výkon hodný ocenění. Ale v Německu roku 1942, železný kříž s dubovou ratolestí by jí slušel více. Mladý a talentovaný historik Michal Macháček napsal skvělou monografii o Gustávu Husákovi. To by zasloužilo ocenění od odborné obce, ale tam podobných skvělých prací vyšlo více. Tak proč vyznamenání právě jemu? Měl by odpovědět sám prezident, jestli se náhodou v příběhu neinspiroval, protože minimálně prokremelská orientace o tom svědčí. Vyznamenání Zdeňka Zbořila jakožto „skutečného politologa“ pak u většiny politologů vyvolalo spíše pobavený úsměv. Stejně jako medaile pro Pavola Krúpu, který sice sám má máslo na hlavě a kšeftoval s Tomášem Pitrem, ale nemá rád Bakalu, tak mu dáme metál.
Miloš Zeman dokázal opět jen to, že státní vyznamenání pro něj má hodnotu poděkování kamarádům a rozhodně nenavazuje na tradice svých předchůdců, kteří tento sváteční akt dokázali pojmout důstojně a rozhodně nevzbuzovali tolik kontroverzí. Pro nás je však dobrou zprávou, že když se smíříme s další vládou Miloše Zemana, tak máme o zábavu jednou ročně postaráno, protože prezident má kamarádů stále dost a na svou medaili stále čeká Jaromír Soukup, Michal Hašek, Jaroslav Foldyna, Jiří Kajínek a další a další.
