Rád bych napsal, že kdyby takovéhle knihy vycházely tenkrát, když jsem chodil do školy, mohl jsem být dneska fyzikem (a jakým!), ale protože jsem měl na kantory docela kliku a nakonec ukázalo, že prostě jenom neumím počítat a jsem línej, fyzikem bych se asi nestal. Ale stejně: kdyby opravdu už tehdy vyšla kniha Fyzika superhrdinů, možná by se stalo to, že by řada mých spolužáku, známých a kamarádů ale i náhodných diskutérů po hospodách neofrňovalo nos, když na fyziku dojde.
Princip, který James Kakalios v knize uplatňuje možná znáte ze seriálu The Big Bang Theory, kde ho občas používá Sheldon, třeba když se rozhodne vysvětlit Penny že Spiderman nemůže bezpečně zachytit Gwen Stacyovou v jejím pádu, protože by se prostě rozlomila vejpůl. Ale Sheldon jenom naznačuje, kdežto James Kakalios na to jde opravdu důkladně. (Navíc, tenhle příklad byl jedním z prvních, který James k vysvětlování fyzikálních příkladů na situacích z komiksů využil. Viz třeba tenhle rozhovor).
Je tu šestadvacet kapitol rozdělených do čtyř částí, tři části se pak postupně věnují mechanice, energiím a teplu a světlu a nakonec i moderní fyzice, například kvantové mechanice.
Těžko vybrat jeden příklad, na kterém se dozvíme jak věci skutečně fungují, já jsem nakonec zvolil ten, ve kterém je potřeba jíst, protože to se týká nás všech.
Takže se na straně 145 dočteme, že: aby mohl Flash cestovat jednoprocentní rychlostí světla, musí vynaložitn75 miliard potravinových kalorií.
Jinak řečeno, aby mohl Flash běžet takhle rychle, musí spořádat 150 milionů cheesburgerů (za předpokladu, že se veškerá energie z potavy přemění v kinetickou energii). Když se zastaví, sníží se jeho na nulu, a aby se rozběhl a opět dosáhl takové rychlosti, bude muset sníst dalších 150 milionů cheesburgerů.
Což je maličko problém (a ani firmy poskytující rychlé občerstvení nemají kapacitu na to Flashe nakrmit), takže to tvůrci komiksu vyřešili šalamounsky a hákem:V současnosti se Flashova vyjímečná kinetická energie přisuzuje jeho schopnosti napojit se na jakousi ‚rychlostní sílu‘ a ždímat z ní rychlost; je to totéž jako bychom prostě řekli: ‚Klídek, vždyť je to jenom komiks.‘
Odborná veřejnost v tomto případě přiměla tvůrce komiksu poněkud se vylhat z fyzikálních zákonů, obecně se však tyto dva světy — fyzika a sci-fi, respektive komiks vzájemě milují a také se vzájemně oplodňují, neboť, jak James Kakalios píše v doslovu: Cílem základního vědeckého výzkumu je objevovat zákony přírody a nejvyšší metou, které lze dosáhnout, je objev nového zákona nebo principu. Stejně dobrá je demonstrace porušení již existujícího zákona, protože k objevu něčeho nového ve fyzice dochází tehdy, když pochopíme, za jakých okolností staré principy přestávají platit.
Knihu přeložil Petr Kotouš a vydalo Argo v té skvělé černé edici Zip.
.
