Titulek vypadá trochu japonsky, ale kdež! Prostě ryju. Ryju záhony na zahradě. Asi bych měl správně napsat „ryji“, ale to by nebyla úplně pravda. Prostě ve starých džínách a v bagančatech na zahradu ryju. Tak je to správně.
Tak ryju. Pravidelně zašlapávám to placaté železo rýče do země a obracím ji. Jde to lehce – to jak je sypká, jak byla vysušená celý rok, ještě teď se z ní skoro práší … a to máme za pár dní Martina. A tak krok co krok obracím zem a přemýšlím. Ono to rytí je vůbec výborná věc na přemýšlení. Myslím třeba na toho Klause, který furt něco mlel o modré a ne zelené planetě. Já nevím, kde to viděl. Barvy mé letošní zahrady byly spíše v odstínech slámové, která vedrem přecházela do nepřeberné palety prašné hnědi. Hnědi nápadně podobné těm klausovským vizím. (prý už zase něco mlel, tak snad se to jako obvykle nevyplní…)
A tak jak ryju, občas si dám pauzu, vezmu konev, naberu vodu za sudu a trochu to pokropím, když pořád kloudně neprší. To vždycky myslím na toho Brabce. Ty sudy pod okap, ve kterých mám vodu, ty tam dal ještě můj táta, který tu už dávno není. A slouží dosud. Ty sudy. Tenkrát se takové věci dělaly samosebou …. a nikdo na ně neposílal stamiliony. To bylo ovšem v dobách, kdy pršelo. Když ono nic nepadá, tak se to obecně strašně špatně chytá. Ale Brabec je číman, a tak kázal nakoupit ještě jednou tolik sudů. Bere to Osudově.
A tak leju vodu do záhonu, aby se napil, a taky trochu pod stromy. Ale kolem nich je země, co bývala trávníkem, udusaná tak, že se voda rozlévá do všech stran. Stružky si razí cestu prachem a různě se spojují a rozpojují … a to pak myslím na toho Zemana, co má tak rád ty kanály. A taky myslím na to Labe v Děčíně, které jde už od dubna klidně přebrodit a jediné lodě, které po něm letos pluly, byly nafukovací a s pádlama. Jakoupak vodou by asi chtěl napustit ty plánované strouhy na milovaný východ, když i v horách nám schnou lesy nastojato. Nevím. Asi bych na to nepřišel ani kdybych babičce poryl i mečíky a pivoňky. Na to musí být člověk asi jinačí pán, aby přišel na takovou věc. Anebo Číňan.
Ať to bude jakkoliv, já na jaře zase zaseju, zasázím, zaleju, co bude suchý vytrhám, a na konci snad něco sklidím. Zatím to vždycky tak fungovalo. Navzdory všem těm českejm mozkovnám.
