Zatímco Andrej Babiš zdolává v posledních dnech jednu laťku ublížené arogance za druhou, jeho služební sociální demokrati se vydali zjevně na druhou stranu. Rozhrabaná hlína kolem nich prýští do vzduchu – to jak se snaží zavrtat, jako rodinka vyděšených surikat, do podzemí parlamentu a tam přečkat nejhorší. A nejhorší opravdu nastalo. Protože se po těch bezbranných oranžových zvířátkách chce jasné rozhodnutí.
Rozhodování je pro sociální demokraty něco jako čekání na Godota. Ne tedy, že by žádné názory neměli, to bych jim křivdil. Potíž je v tom, že každý jeden (z těch, co tam zbyli) má názor jedinečný, originální – a zaručeně neslučitelný se svými kolegy. Jak to asi musí vypadat na jejich jednání, Bůh suď. Ale jak se dá soudit z veřejných vystoupení páně Hamáčka, silně mi to připomíná slavnou píseň Jiřího Schmitzera Máte na to? , kterou ovšem veřejnost asi bude znát pod jadrnějším názvem Řekněte prdel! O ten slavný a opakovaný výkřik mi ale teď nejde (konec konců, ta jadrnost nedosahuje ani průměru hradní konverzace). Jde mi o sloku, která je v textu písně mezi těmi prdelemi tak trochu schovaná. Praví se v ní: Máme tam dokola/jak tam to chodí/i byli tam nebyli/jak se to hodí… myslím , že je to přímo ukázkový přepis posledních událostí, kdy se Hamáčkovci ohradili proti vládě, ale neopustí ji, ale kdyby prý na to přišlo, tak rozpustí celou sněmovnu, pokud v ní ovšem zrovna budou, poněvadž až dojde na nějaké hlasování, zdrhnou ze sálu do už výše zmíněných nor.
Ať už to s nimi dopadne jakkoliv, prach z hlíny se usadí, bouře přejde a náhodný ministr čehokoliv Hamáček stane před mikrofony a kamerami a jak je jeho zvykem, vydá nějaké jednoznačné prohlášení. Klidně může pokračovat třeba tou Schmitzerovou písní jejíž další verš zní: No to máte tak/že když to tak zalito/dopito, kopyto/- jééé, tu je nablito.
Přitom má člověk pocit, že v tomhle případě na tom rozhodování není nic složitého. Řekněte PRDEL! sociální demokrati. Máte na to?
