Když nad pevninou postupuje hurikán, je to obyčejně zlé. Všechno létá, i co peří nemá, majetky se tříští a vůbec … je to o zdraví. A pak najednou, jako když utne. Klid. Ticho.
Ne, to není konec bouře, to jsme se jenom ocitli v oku hurikánu. Je to jen zlověstná předzvěst, že druhá polovina potíží je teprve na cestě.
K takovému hurikánovému průběhu by se dnes jistě dala přirovnat i ta naše malá politika.
Není to tak dlouho, kdy se kolem našeho ředitele státní firmy Česká republika s. r. o. (sám rozdělím odměny) strhnul podobný mazec a do tváře mu pleskaly trosky jeho konstrukcí s názvy jako Krym, Elizaveta, Kampaň, Nemocný syn, Čapí hnízdo a další. To všechno zasypávané ostrým prachem jednokorunových akcií, otrávených polí a listin ze slovenských archivů. Ale ředitel nápor přežil a přivázán k vládnímu stěžni pevnými lany rozpočtových slibů hrdinně zvolal vstříc hrozící katastrofě: Nikdy neodstoupím! Nikdy! Nech si to všichni zapamatují! Tak pravil ředitel a vichr se utišil.
Jsme v oku hurikánu. Ve zdánlivém bezvětří si všichni lížou rány. A šikují se, přeskupují, aby lépe odolali dalšímu náporu. Staří soudruzi a mladí nacionalisté opouštějí své chatrné kocábky a hledají bezpečí většího houfu. I na druhé straně, zdá se, dochází k jistému houfování. Malé spory jdou do pozadí, na ty bude čas, až se to přežene. Výhledová předpověď nevypadá růžově.
Že něco přijde, je nasnadě. Atmosféra se rychle zahušťuje. Ministři se už neobtěžují přijít na parlamentní interpelace, pod ministryní Dostálovou, zdá se, bují další vřed (uvidíme, jestli bude hrdinná jako ředitel), ministr zahraničí drze vyslovuje jiné než hradní názory, příští týden se začne evropská komise zabývat samotným ředitelem…. vypadá to, že letos Vánoce mohly by být opravdu veselé.
