Letos jsem se vydal na druhou běžeckou cestu Evropou, tentokrát na západ – do Španělska. Vedlo mě k ní více důvodů, chtěl jsem cestovat, sportovat, dělat něco obecně prospěšného a vydat se na duchovní pouť. Jako téma jsem si zvolil ochranu zdraví a životů a akci pojmenoval Run for Life. Organizace Záchranný kruh měla zájem o spolupráci a poskytla mi osvětové letáky. V rámci Česka jsem na charitách a neziskových organizacích dělal přednášky a besedy s mládeží na témata ochrany života a první pomoci.
Řadu let bojuji o zřízení stanoviště záchranářů v šestnáctitisícovém Varnsdorfu, věnuji se systému first responder, který pomáhá zachraňovat životy včasnou pomocí.
Zajímám se o veřejné dění, v roce 2016 jsem založil veřejnou lednici v Praze. Loni jsem se tedy rozhodl podniknout první výpravu do Maďarska na téma plýtvání potravinami.
Letošní výprava začala 20. května v rodném Varnsdorfu a vedla přes Česko, Německo, Lucembursko, část Belgie, Francii do Španělska. Při vzpomínce na Německo si vybavuji, že jednoho letního večera jsem zašel do lesního hotelu a ptal se, jestli bych se u nich mohl osprchovat. Paní recepční usoudila, že bych uvítal nocleh a nechala mi do rána jeden z pokojů. Potom, co mi přestal fungovat solární panel na 100 %, jsem musel řešit nedostatek elektřiny pořízením dynama na svícení. Jeden majitel cykloservisu mi prodal kvalitní dynamo za symbolických 5 euro.
Do Lucemburku jsem dorazil 31. 7., do Paříže 100 dní od začátku akce – 29. 8., 1. 11. k moři v Gruissan – Plage a do Barcelony 20. listopadu – půl roku po výběhu z domova.
Na cestě jsem se setkával s ochotou místních, pohostinností, zájmem, ale často i posměchem a hrubostí. Musel jsem se obracet na místní kvůli vodě a omytí, někdy i pořízení jídla nebo jiných nutností.
V dětském sportovním vozíku jsem vezl oblečení, spacák, od hranic s Německem i stan, ve kterém jsem strávil většinu nocí. Dál elektroniku jako jsou powerbanky, solární panely, netbook, jídlo a pití. Veřejná váha v jedné francouzské obci ukázala 63 kg. Díky tomu jsem v kopcovitém terénu většinou chodil, než běhal. Celkem byly potřeba tři páry bot se speciálním tlumením.
Počasí mi celkem přálo, v Německu a Lucembursku však byla velká vedra, v maximech kolem 37°C, musel jsem tomu přizpůsobit denní režim i kilometry. K přesunu mezi místy jsem využíval večery a noci. Ve Francii před Poitiers byla chladná rána, jednou jsem ve stanu naměřil 3°C, musel jsem koupit zimní spacák. Na jihu Francie bylo hodně větrno a deštivo, s ohledem na zdravotní stav, kumulovanou únavu a technické potíže jsem řešil, jestli výpravu předčasně ukončit.
Pro navigaci a tracking jsem využíval aplikaci Mapy.cz, je dobrá, díky podkladům z Openstreetmaps ale není v zahraničí tak podrobná, problémy byly občas v odlehlých oblastech. K nalezení lokálních míst, např. supermarketů se hodila Google Maps.
Akci jsem financoval z více zdrojů, mám menší sponzory, nejvíc mě podpořila rodina, pak ZP MVČR, kamarádi a známí. V Česku mi před Ústím nad Labem jeden starší pán dal tisícovku, v Chebu tamní místostarostka 500 Kč. Domluvili jsme se, že zveřejní letáky Záchranného kruhu o první pomoci v jejich zpravodaji. Varnsdorfská firma AWP Media mi zdarma potiskla oblečení nápisy.
Z Barcelony jsem se vrátil letecky 28. 11., v Praze bylo o 15°C chladněji, takže to byl docela rozdíl. Jsem rád, že mě nepotkala vážnější zranění a podařilo se mi dosáhnout naplánovaných cílů. Na akci budu vzpomínat ještě dlouho.
Informace najdete na: www.pavelvodicka.info/run-for-life
Sociální sítě:
www.instagram.com/pavel.vodicka
