Minule jsem psal, jak si považuju, že můžu chodit za Ústí na kopce s pejskama užívat si vzduchu a svobody. Ne že bych byl grafoman a potřeboval se s každý pitomosti vypsat, ale protože Marek je můj kamarád a má ty svý weby rád a koukal smutně, že potřebuje obsah, písmenka, jak říká Radek Strnad, nejlepší novinář mezi kuchaři. A Marek mi zas napsal, že mu mám zas něco napsat. Původně jsme si plácli, že budu referovat o muzice a filmech, ale že jsou ty Vánoce, tak ať sepíšu něco o nich. Super. To je moje téma. Nemám děti ani stromeček, to se mi bude hezky psát. A jak jsem včera nemohl usnout, přemýšlel jsem, co jsou pro mě Vánoce a došlo mi, že mě bavěj.
Bavěj mě tak moc, že si je pořádně neužiju, přesvištěj kolem mě takovou rychlostí, že je ani pořádně nenasaju. A že je taky na Vánocích dobrý, to co je před Vánocema. To těšení. Znáte to, ne? Byli jste děti, ne? Nemusíte ani vytahovat z adventního kalendáře ty čokolády, abyste jen tak očkem každej den sledovali, že už toho čtyřiadvacátýho bude každou chvílí. A bude volno.
A pro mě letos taky jedna důležitá věc. Já chudák jsem si poslední léta neužíval to vánoční obžerství. Já posledních šest let nejedl maso. A neužil si na první svátek vánoční tu snídani šampiónů, kdy si ještě v pyžamu naložíš řízek se salátem a koukáš v televizi na Neckáře v legínách. Vegetariánství jsem ale letos v létě hodil za hlavu, tělo si poručilo, takže budu za hedónistu a tudle vánoční výjimečnost si letos dopřeju. A že se těším na kamarády, na nekonečný mejdany, na rodinu, na vůni purpury a na proležený dny na gauči u televize a světový rekordy v přepínání, to je snad normální. Věřim, že jste jako já, že to máte taky rádi, tak si je koukejte užít, než kolem vás proletěj.
