Pro někoho je možná zahraniční zpravodajství, obzvlášť to válečné, jen ta minutová reportáž ve zprávách poté, co se obsáhle dozvěděl, jak tlustý knedlík mu vrchnost zase slíbila. Pro jiného ovšem je stejná reportáž jen zoufale malé vodítko k tomu dopídit se více informací o těch částech světa, kde by onen knedlík působil jako zjevení nebo mana nebeská – to podle místního náboženství. Informace se dají sehnat, odborné knihy přečíst, dokumenty nakoukat, ale co všechno stojí za vytvořením oné minutové reportáže, se většinou nezjišťuje.
Kniha Jakuba Szántó (blízkovýchodního zahraničního zpravodaje ČT) Za oponou války naopak staví přesně na tom, co se ve zpravodajských šotech a novinových článcích neobjevuje, ale bez čehož by ony zprávy nikdy nevznikly. Není to ale jen kniha o zákulisí a přípravách práce nebo jakýsi sucharský deník dobrodruha. Je o to o všem. O rychlosti rozhodování, o novinářské práci podepřené vědomostmi, o nebezpečí, o humoru, o úmorné každodennosti a nevyzpytatelnosti zároveň, o lidech se zbraněmi, které asi (při troše štěstí) nikdy nepotkáte, o lidském strachu i návratech domů. V jakýchsi reportážích se s knihou na chvíli dostanete nejen na onen Blízký Východ, jak si jej definujeme, ale i do Ruska, Turecka, Iráku, Jemenu a na mnohá jiná místa. Dozvíte se nejen to, jak vznikne reportáž (což je vlastně jen pověstná špička ledovce), ale jak složité je se těmi místy pohybovat, jaká tam tehdy a tehdy byla situace … takové to kdo, s kým, proč a za kolik … no, je to hodně komplexní čtení. Pokud se nenecháte odradit trochu banálním názvem knihy a pokud vás zajímá tahle část lidské činnosti tak tohle je kniha přesně pro vás
