A už to pěkně jede, už se nám to rozjelo. Koukám do programů ústeckých kulturních jistot a mám dojem, že tu tak blbě není, jak se nám snažej nějací blbci namluvit. Po vánoční pauze se zas otevře Hraničář – kluci a holky odtamtud se asi před koncem roku dost vydali, tak si odpočinek zasloužej. Že mi ostatní bychom tam rádi skočili na kafe nebo na dvojku, to je jim jedno. Ale vydržíme, Hraničář neuteče.
V Maxu jedou pořád. Filmy, páteční mejdany, sem tam nějaká chytrá přednáška. Proč ne. Kdo má Max rád, ví, že je tam dobře. Až na to bílý víno. Tak si dám červený, co jako.
Činoherák se taky probouzí, co vim, je tam teď dost plno, Čarodějův učeň se podle všeho povedl, lidi choděj. Jak mladý, tak starý. Legendy a pohádky táhnou. To je dobrý.
Vrátim se k tomu Hraničáři. Když jste třeba bez práce a nebo student s prstem v nose a po Vánocích ještě pořád při penezích, dejte si tam filmovej maraton. V úterý 22. ledna tam můžete skejsnout od rána do večera. Nejdřív vám dopoledne promítnou životopisnej film o operní divě Já, Maria Callas, od pěti parádní animák S láskou Vincent o malíři, co si uřízl ucho, a pak večer úplně novej biják Záhada Silver Lake, první ohlasy se zámoří a od filmovejch nerdů slibujou rozjetej halucinogenní thriller míchlej komedií až prej lynchovskýho ražení. No uvidíme, mě trailer napověděl, že uvidíme, no.
Koukal jsem na lednový koncerty v Ústí, ale zatím nic moc. V Hraničáři přivítají koncem ledna dvě mladý jazzový kapely, já proti jazzu nic nemám, až na to, že je to strašná blbost. Muzikanti, co se nechytli v rockovejch kapelách, hrajou jazz. Ale ať si každej dělá a hraje, co chce. Jo a taky jsem se zasmál, že už asi dvacet let vysmívaná a v Praze tak 35x hrající kapela Kosheen konečně zahraje i v Ústí, naštěstí jako DJ set. A v Nároďáku? Jo, tam je to ideální.
Kdyby vám teda někdo třeba v Teplicích řikal, že v Ústí chcípnul pes, tak víte, co? Ať si každej říká, co chce. Těpic.
