Nemocniční příběhy pana Kůrovce (4); mlčenlivý pacient a milý lékař

O Zdendovi toho s Mluvíkem moc nevíme, protože je totiž HODNĚ ŠPATNEJ, takže nemluví, leží, nic nechce a dokonce se ani nevrtí, tudíž nechrastí železnou nemocniční postelí. A nemačká pípák. V očích vyřízené sestry je Zdenda největší frajer a borec, protože nic nechce a jezdí na dialýzu, takže se nemusí ani vynášet bažant.

Zdendy, než jede na tu dialýzu, se vždycky zeptají, jak je.

Řekne:

„Špatný…“

Když se vrátí z dialýzy, tak se ho zeptají, jak je.

„Špatný… „

Řeknete si, že to je smutný, ale takhle stabilní (stabilně špatný), tady na jipce jen tak někdo není.

—–

Když mě přivezli na ARO, nebylo mi, pravda, nejlépe, byl jsem dost rozmontovanej.

Sotva jsem ulehl, napojen na pípáky, přiletěl doktor Drsoň.

„Vy jste fízl?“

Čekaje vlídnější uvítání jsem zahuhlal něco jako ehmchmh a čekal co bude dál. Hlavně ať to nejsou vtipy, nebo debilní kecy o radarech. Samozřejmě jsem neminul.

„Znáte tenhle…..dva policajti… hahaha“.

No vtipný, tenhle jsem za sedmnáct let sluzby OPRAVDU ještě neslyšel…..Bohužel si nevybavuji žádný vtipo blbých doktorech a navíc můj svět v kyslíkové masce a na morfinu je takový široce zplošťelý, tak nemám šanci kontrovat. Vypadá to, že doktor si jiný vtip nepamatuje, tak aspoň přihodí, že dopraváci jsou kurvy, protože všude montují radary. Na to jaksi nereaguji a tak jsem dotázán, kde dělám. Potichu tenounkým hlasem odpovím, načež se ozve hlasité:

„Cože, tam mi ukradli kolo“.

Můj život je zřejmě zpečetěn….