Záchranná stanice v rámci centra ARCHA poskytuje pomoc handicapovaným volně žijícím zvířatům,
tj. takovým jedincům, kteří jsou v důsledku zranění, nemoci či jiných okolností dočasně či trvale neschopni přežít ve volné přírodě. V loňském roce zaměstnanci centra přijali a ošetřili celkem 1048 zraněných jedinců. Mezi nimi bylo například 350 netopýrů, 86 ježků, 43 srn, 26 veverek, 55 kosů, 40 rorýsů, 33 poštolek či 17 labutí.
„Rok 2018 v centru ARCHA vybočoval oproti předchozím létům především díky extrémnímu počasí, které mělo vliv i na příjem zvířat do naší stanice. Dlouhodobé silné mrazy v únoru a březnu byly například příčinou vyhladovění volavky popelavé žijící v Kryštofově Údolí. Jelikož zcela zamrzl i tamní potok, nemohla si nalovit žádnou potravu. Přestože se nám volavku podařilo odchytit, na záchranu již bylo bohužel pozdě a do druhého dne uhynula.
Naopak extrémní sucho a horko panující během celého léta vedly k dehydrataci ježků, kteří po vyschnutí zdrojů vody ve svých teritoriích nebyli schopni nalézt jiná napajedla ani dostatek vhodné potravy. Voda zmizela i z okolí centra ARCHA, proto jsme místním savcům i ptákům poskytli pítka, která byla hojně využívána.
Ke kuriozitám loňského roku patří odchyt selete, které v únorových mrazech několik dní běhalo po sídlišti Kunratická v Liberci. Úkryt se snažilo najít dokonce i v Obchodním centru Luna, občas se přidalo k místním pejskařům. Pokusy o odchyt sítí však byly neúspěšné. Nakonec se vyhladovělé selátko podařilo polapit v areálu zdejší školy do sklopce, do kterého jsme nasypali psí granule. Sele jsme poté převezli do chlívku spřízněného chovatele.
Jedním z nejvzácnějších léčených jedinců loňského roku bylo mládě čápa černého, které se pohybovalo u rychlostní komunikace poblíž Rynoltic a bylo zesláblé. Dlouhou dobu jsme ho museli krmit uměle, neboť nechtělo přijímat potravu. I přes veškerou naši snahu jsme ho ale zpět do volné přírody vypustit nemohli, protože ptáče nebylo včas dostatečně silné a nezvládlo by odlet na zimoviště. Mládě jsme nakonec předali jiné záchranné stanici, protože v centru ARCHA nemáme pro dlouhodobý pobyt čápů ideální podmínky,“ popisuje Ivana Hancvenclová, vedoucí záchranné stanice.
Zaměstnanci centra také často řeší každodenní problémy společného soužití volně žijících zvířat a lidí. Mnoho zvířat je zraněno a dostane do nouze právě vinou člověka. „Hodně práce jsme měli například s mladou samičkou jezevce, kterou u Jeřmanic srazilo auto. Měla vnitřní krvácení a byla v bezvědomí. Několik dní dostávala infuze, potom jsme ji krmili mletým masem pomocí stříkačky. Samička se ukázala jako velká bojovnice a velmi dobrá pacientka. Přestože se jedná o poměrně nebezpečné zvíře, při ošetřování nad očekávání dobře spolupracovala. Záchrana byla úspěšná a po pěti týdnech jsme ji mohli vypustit zpět do přírody“, vypráví Hancvenclová.
Lidé bohužel mohou i za většinu postižení, která utrpí labutě. Do ARCHY se často dostávají labutě se zaseknutými rybářskými háčky či utrženými vlasci omotanými kolem nohou. „Obří háček, který probodl labuti nohu, se nám podařilo vytáhnout, trvalo však mnoho dní, než se zraněná labuť byla schopná postavit a znovu začít chodit. Labutí mládě, které mělo zobák omotaný vlascem i s bójkou a háček zaseklý uvnitř, jsme mohli naštěstí vypustit hned po jejich odstranění. Takové štěstí bohužel nemělo malé labutí ptáče z Písečáku u Turnova. Vlasec mělo utažený kolem nohy už delší dobu, takže i když jsme ho odstranili a ihned nasadili léčbu, noha nakonec odumřela a museli jsme přistoupit k euthanasii. Nejsmutnějším případem byl labutí samec, kterého jsme přijali s podivnými příznaky – byl zcela apatický, načepýřený, na první pohled ale nebyla jasná příčina. Až rentgen odhalil, že má v žaludku brok, který zřejmě spolkl s vodním rostlinstvem. Krevní testy odhalily, že brok labuti způsobil těžkou otravu olovem. Pro závažný stav, který se stále zhoršoval, jsme museli labuť nakonec utratit, aby ještě více netrpěla.
Naopak obrovskou radost nám přinesly naše vlastní odchovy. Ve stanici máme i takzvané trvalé handicapy – zvířata, která z různých důvodů není možné vypustit zpět do volné přírody. Mezi ně patří i několik jedinců káňat lesních, u kterých jsme se dočkali šesti mláďat. Čtyři mláďata odchoval také hendikepovaný pár poštolek obecných. Všechny tyto odchované dravce jsme v létě vypustili do přírody,“ říká Ivana Hancvenclová.
