Nemocniční příběhy pana Kůrovce (6) A vy jste policajt?

Jsem policista, to už víte, ale kdybych býval já věděl co mi to přinese…
V nemocnici totiž probíhá mezi pacienty vždycky po příchodu na pokoj takové představování: Nejdříve, diagnóza, tedy jak moc je kdo na tom špatně, (to se snažíme přesvědčit jeden druhého, že máme již vlastně místo v urnovém háji) no a jak se jmenujeme a HLAVNĚ, co děláme.

Z mého pohledu je to trošku nefér, protože všechny moje protějšky jsou zatím bez vyjímky důchodci. Moje povolání je naopak pro ně vždy mimořádně zajímavé. Většinou debata začíná tím, jestli znám třeba Jardu Mareše, co dělal v sedmdesátým druhým v Bílině u esenbáků. No neznám, jsem ročník 79 a v Bílině znám jenom kruháče. Pak většinou přichází příběhy, co za socialismu všechno s tehdejší policií, tedy SNB zažili. Kupříkladu Mluvík dostal na Stalince 5 Kčs pokutu za nefunkční světlo na Pionýru. A taky ho dusili na Rozvadově kvůli oleji, když jel Moskvičem do Stuttgartu. No a když přijel zpátky, tak musel prý něco říkat pánům v civilu, no to asi nebyli esenbáci. Pak přijdou otázky na hodnost, a protože můj chudák nadporučík jim moc nestačí, tak mě někdy kdy mě povýší. Vysvětlit jim, že to je teď jinak a pravidelně se nepovyšuje, se mi nedaří. Myslí, že jsem neschopný a tak mi zase omlátí toho svého Jardu Mareše, který byl majorem, čímž jako že nade mnou morálně zvítězili. To jsem ovšem s klidem ochoten akceptovat, protože s diagnózou při představování to vždycky vyhraju já. No a protože Mluvík a spol. je nejméně dvacet let v důchodu, vcelku logicky nedělá maléry, nekrade a alimenty platit nemusí, tak si o aktuální PČR, vývoji kriminality, a kriminogenních vztazích moc nepokecáme.
Horší než tohle jsou ale sestry. Docela jako fakt kmitají, tak není moc čas s nimi pokecat, to se daří jen zřídka, třeba při odběrech, kdy chvilku postojí. Já ty odběry nemám rád, hlavně se nesmím koukat na jehlu v ruce, neboť mi to nedělá dobře, většinou jak se kouknu, tak omdlím.

„Tak co děláte pane Korovec?“

„Pracuju u policie a jmenuji se Kůrovec“

PÍCH (to máš za to)…..

„Jako, že měšťák jo?“

„Ne, jsem důstojník republikové policie.“ (To zejména u žen vždycky funguje). Většinou se na mě se zájmem zadívaji a trošku otevřou pusu….JENŽE … tohle jsem podcenil, sestřičky totiž přestanou koukat na jehlu, prorvou mi žílu, mě to zabolí, podívám se na vpich, vidím tu zapíchlou jehlu a velmi trapně omdlévám. Mám pocit, že v mrákotách slyším něco jako: Pche… důstojník….hrdina…