Týdenní cyklus na kulturní tipy ze severu je celkem šibeniční. Vybrat něco, doporučit a obhájit si to, uf, to je celkem fuška, nejsme ve Vegas, co?! Ale pojďme na to.
V Teplicích stojí leta klub Knak. Ani sem nevěděl, že stále funguje. A teď koukám, že má nejenom otevřeno, ale že se jeho dramaturgie věnuje velkým populárním hudebním kapelám a asi i něčemu jinýmu, nejspíš. A že tam v půlce března budou hrát Tata Bojs. Jestli máme v Čechách nějakou velkou, populární a ne blbou kapelu, v mých očích to jsou právě oni. Sice jim poslední dobou až tak moc nerozumim a jejich poslední alba nemám moc naposlouchaný, ale drží se mě pocit, že to, co dělaj, dělaj fortelně a uvěřitelně. Jestli je máte rádi, mrkněte se po lístkách, určitě půjdou na dračku.
Bez mučení přiznám, že miluju detektivky. Nejradši ty starý, klasický. Hercula Poirota, Holmese, Maigreta a Phila Marlowa. Tydle starý borce nečtu, nejradši je poslouchám, abych usnul. Málokdy se dozvim, kdo je vrah, ale aspoň usnu. Pak taky miluju Vraždy v Midsomeru v televizi. V tý malý vesnici už snad nemůže nikdo bydlet, všichni musej být už zavražděný, ne? Když se na to koukám, většinou v neděli odpoledne a v pozici ležmo, působí to na mě jako kdysi skoky na lyžích. Dejchá z toho taková ta ospalá nálada. Tak za chvíli taky usnu. Ale proč o tom tady píšu? Protože kino v ústeckym Hraničáři jednu parádní detektivku promítá. A dánskou, teda asi hodně ujetou. Jmenuje se to Složka 64 a navazuje to na první tří díly, který jste už mohli v kinech vidět. Těšim se dost. Na stříbrnym plátně v Hraničáři už v úterý 29. února.
Ještě než jsem vypljetval data v telefonu, protože jsem línej si tam naťukat to ohromně dlouhý a blbý heslo na domácí wifi, dost mě zaujala nová deska Assume Form elektronickýho písničkáře se jménem James Blake. Není tak ukňouraná jako jeho minulý díla, pozval si na ni spoustu hostů a hezky si s jejím poslechem jde krátit čekání na jaro. Už by mohlo přijít. Ta zima je už otravná.
Skvělou novou desku Outer Peace má i pořád dost mladý Američan Toro y Moi. K němu mám až takovou osobní vazbu, často o tom vyprávim, omlouvám se tedy, jestli už jste o tom slyšeli. Před lety na kutnohorskym festivalu Creepy Teepee, po jeho parádnim koncertu, kterej byl na hony nejlepší ten rok tam, jsem s nim svou lámanou angličtinou pokecal u klobásy ve stánku. Byl fakt hodně milej a trpělivej a dělal, že mi rozumí. Tak to zkuste, je z něj teď poměrně velká indie hvězda a já věřim, že na naše setkání nezapomněl a že pořád preferuje kremžskou hořčici, jak jsem mu kdysi v Kutný Hoře doporučil.
