V pátek 22.února uvede ústecké Činoherní studio v premiéře absurdní komedii Davida Gieselmanna PAN KOLPERT v režii Davida Šiktance. Zároveň si svou premiéru na prknech Činoheráku odbude nová tvář souboru, herečka ZUZANA TRUPLOVÁ, která je v ústeckém angažmá od 1. ledna 2019. Narozena v Jihlavě (1990), kde taky studovala osmileté gymnázium a pak pokračovala ve studiích činoherního herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. V černém městě Moravy nakonec i zůstala, po dokončení konzervatoře získala angažmá v Komorní scéně Aréna. Herečka s výrazným hlasem. Také raperka.
JH: Zuzko, přišla jste do Ústí v tu nejmíň pohlednou dobu–mlhy, šero, poněkud depresivní čas. V čem to je podobné s Ostravou ?
ZT: Ano, hodně mi to připomnělo Ostravu, když jsem tam přijela ve svých patnácti. Takže mě to vlastně ani nijak nerozhodilo. Navíc jezdím do Ostravy ještě dohrávat některá představení, k tomu do Jihlavy k rodině, tady hodně jsme zkoušeli novou hru takže člověk neměl ani nějak čas to vnímat..
JH: Jste v Ústí krátce, navíc opravdu hodně práce, stihla jste si to město nějak pro sebe objevit ?
ZT: Tak trochu jo, někde jsem byla. shodou okolností třeba v Předlicích, kde mám kamaráda z Jihlavy, který bydlí v pronájmu o Borise Rudýho, moc zajímavé se tam podívat. Ale jinak jsem toho ještě moc nestihla, protože času opravdu nebylo mnoho. Jo, Pravčickou bránu jsem vylezla, těším se, že si na jaře přivezu kolo a budu vyrážet do okolí objevovat zdejší přírodu.
JH: Jak vás přijali kolegové herci ? Máte pocit, že jste se zapojila hned zpočátku ?
ZT: Musím říci, že skvěle, jsem z toho velmi upřímně překvapena. Myslím, že se mi podařilo sem zapadnout, i když to samozřejmě není jednoduchý a není to vlastně jednoduchý ani pro ten stávající soubor. Najednou přijde nová herečka, kterou si přivede stávající umělecký šéf (pozn. David Šiktanc), a je to obrovská zodpovědnost udělat kvalitní práci. Pro mne samozřejmě velké nervy, vnímám ten tlak, protože se všichni přijdou podívat, jak hraje ta holka z Ostravy. Co mne ale obrovsky potěšilo a co vnímám , jak ty lidi jsou jak rodina, cítím obrovskou podporu. A to není vůbec běžné, jak by se mohlo zdát. To co se děje tady je pro mne dokonalé.
JH:Z Ostravy přes celé Česko, to je kus cesty. Proč jste vlastně odešla ?
ZT: Když jsem v patnácti odešla z Jihlavy do Ostravy, taky to byl kus cesty, tu vzdálenost já vlastně nevnímám. Z Arény jsem odešla z jistých osobních důvodů, ale hlavně proto, že jsem v Aréně byla poměrně dlouho, osm let a říkala jsem si, že bych se měla podívat ještě někam jinam, dokud je čas, než přijde třeba rodina. A tím, že sem šel David Šiktanc, se kterým jsem už potkala při práci, a zrovna tu bylo i volné místo, protože nenastoupil Petr Panzerberger, tak to do sebe všechno pěkně zapadlo.
JH: Sama jste to teď zmínila – takže Pan Kolpert není úplně první spolupráce s Davidem ?
ZT: Ne, už jsme spolu dělali v Aréně na Brechtovi a o dvě sezóny později dělal David Divokou kachnu, kde jsem hrála Hedviku, takže se známe velmi dobře, dá se říci, že jsme se stali dobrými přáteli.
JH: Takže jak se vám s ním pracuje je asi zbytečná otázka…
ZT: Jojo, mě s Davidem dělá moc dobře, líbí se mi , jak je upřímnej a jak je čestnej člověk a není vůbec arogantní při té práci, což je pro mne nesmírně důležité. Kdyby se mi s ním dobře nedělalo, kdybych neznala jeho práci, tak bych sem možná taky nešla. Má otevřenou hlavu, je nesmírně inteligentní a z mého pohledu navíc si ho považuji za to, jak se chová k ženám, až s noblesou, což to je dnes vzácné a pro mne velmi příjemné. Někdy mám pocit, že si sám sobě trochu zavaří, protože si vybírá opravdu těžké věci, do kterých se opravdu málokdo pustí.
JH: Jaké to je začínat na novém místě právě takovou absurdní a mírně morbidní komedií, jakou je Pan Kolpert. Bylo to veselé ?
ZT: Tak veselý to bylo, ale hrozně těžký. Je to zatím asi nejtěžší věc, co jsem kdy zkoušela. Třeba Tři sestry oproti tomuto byla procházka růžovým sadem. Situační komedie je strašně těžký žánr, a jelikož s tím vlastně z Arény nemám moc zkušeností, tak to je opravdu velká výzva, aspoň pro mne. Navíc si myslím, že ta hra je opravu silnou výpovědí té naší generace třicátníků. Bylo to hodně náročné a doufám, že se kus bude líbit a bude se to hrát dlouho, to je pro mne důležité.
JH: Obligátní otázka–máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát?
ZT: No, to já nemám. Dřív jsem hodně chtěla hrát Maryšu, ale poté, co jsem viděla Pavlu Gajdošíkovou v Maryše od Bezručů (pozn. Divadlo Petra Bezruče), bylo mi jasné, že to tak nikdy nezahraju (smích), takže vlastně nemám.
Děkujeme. ZLOMTE VAZ !
