Zdánlivě ukecaná konverzačka v odstínech modré v hostující režii Jana Prušinovského LOBBY HERO není drama formálně odvážné a svým tónem a žánrem vzdoruje snadnému popisu. Komedie? Romantika? Sociální drama? Vlastně všechno v jednom a je jen na vás, jaký pohled si najdete na postavy a jejich proměny na jevišti.
Děj hry je postaven ve vchodu do činžovního domu v Manhattanu a sleduje kvarteto Newyorčanů, jejichž životy se kříží na většině přechodných míst–lobby. Jeff je strážným, který se pokouší vytáhnout svůj život po vyhození z námořnictva za kouření marihuany. Je zjevně neschopný udržet ústa zavřená déle než několik vteřin nebo udržet si práci mnohem déle, než pár měsíců. Ve své podstatě je šťastný za svou současnou práci, která mu může umožnit, aby se konečně odstěhoval od svého bratra do vlastního bytu. Neustále gestikulující lehký neurotik s odbíhavým myšlením, se zvláštním smyslem pro humor, snící o práci v reklamní agentuře. Šéfuje mu William, bodrý a zásadový Portorikánec, který se vlastní pílí vypracuje až na šéfa bezpečností agentury. Jeho vztah k Jeffovi má otcovsko–synovský nádech. Osudovým zásahem do jeho života je obvinění jeho bratra z vraždy, které ho staví před nelehkou volbu mezi rodinou a vlastním etickým kodexem. Celá složitost je navíc v tom, že si William jako příslušník barevné menšiny dobře uvědomuje svoje i bratrovo postavení ve společnosti a ke svým rozhodnutím je hnán pochybnostmi o spravedlivém procesu, v němž si bratr nemůže dovolit slušného obhájce.
Do děje tak vstupuje Bill, šovinistické macho, manipulativní super policajt,jehož osobní kouzlo a pohledný zjev maskují zuřivost, která se postupně stává zjevnou. A také naivní Dawn, bezmezně ke svému zkušenějšímu parťákovi vzhlížející policajtka–elévka, která se snaží zapadnout mezi ostřílené policejní parťáky třeba i intimním poměrem s Billem.
V rychlém tempu plynoucí hru je možno chápat jako příběh o osudových, odhalujících rozhodnutích. To, co je činí přesvědčivými, je skutečnost, že se často vynořují ze dvou nebo tří někdy protichůdných motivací. Autor nementoruje, neodsuzuje. naopak lze říci, že soucit s jeho postavami je téměř neomezený. Hra neomlouvá špatné chování (i když se dotýká korupce, rasové či genderové nerovnosti), ale snaží se mu porozumět. Dává lidskou tvář morálním argumentům a tím jim dává větší sílu.
Konverzačka je z mého pohledu nejtěžším divadelním žánrem, kladoucím vysoké nároky na rytmus, tempo a přirozenost dialogů. Stojí a padá s hereckým výkonem. Znovu se ukazuje, jak skvělé herce má současný Činoherák, protože všechny nástrahy zvládli účinkující s bravurou. William Kryštofa Rýmského je báječně rozpolcený, Bill Honzy Jankovského přesvědčivě odpudivý (jde o poslední roli Honzy v činoheráckém dresu) a jeho návraty z dvaadvacátého patra si opravdu užijte. Dawn Zuzany Truplové je krásně naivní a uvěřitelná. Bravurní je pak výkon Petra Uhlíka (zatím jen hostujícího, od nové sezóny však kmenového herce v angažmá Činoherního studia) v roli Jeffa, který je na scéně od prvního do posledního štychu a předvádí neuvěřitelnou škálu pohybů a grimas. Všichni pak vzájemně na sebe slyší a vnímají se, což je na „soudržnosti“ celého kusu jasně znát.
Nejnovější počin Lobby hero organicky a přirozeně zapadá do současně dramaturgické vize divadla na cestě k respektovaným oblastním scénám. A zcela jistě si zaslouží vaši pozornost. Takže–choďte do divadla !
