Liberecké divadlo F.X. Šaldy uvádí hru Martina McDonagha. Tu je tisková zpráva.
Drsná akční komedie jednoho z nejhranějších současných světových dramatiků se odehrává během jediného večera v levném hotelovém pokoji v zapadlém americkém městečku. Mervyn z recepce má pocit, že se tady konečně něco neobyčejného stane, nějaká skutečná událost, možná dokonce i zločin jako ve filmu. Jak se k tomu jenom co nejšikovněji připlést? Ten chlápek bez ruky aspoň vypadá hodně nebezpečně a z jeho pokoje byl právě teď slyšet výstřel a kam asi zmizel ten podezřelý černoch s hezkou holkou, co sem před chvílí vešli? Vypadá to nadějně, situace se záhy značně přiostří. Nebýt toho, že i nejdrsnějšího zabijáka dokáže uprostřed hry s vyděšenými rukojmími rozsekat vlastní máma, když zavolá (jako vždycky) nevhod. Co je nebezpečnější: blbec, který vás chce zabít, nebo blbec, který vás chce zachránit?
Martin McDonagh – rebel a hvězda světové dramatiky
* 26. března 1970
Jeden z nejhranějších současných světových dramatiků se narodil a vyrostl v 70. letech v Londýně a ve svých šestadvaceti letech tuto světovou divadelní metropoli dobyl svou první hrou Kráska z Leenane (1996). Následovaly Lebka z Connemary a Osiřelý západ (obě 1997), které se odehrávají v malebné vesničce Leenane v Connemarském pohoří na západním pobřeží Irska a spolu s první hrou tvoří takzvanou Leenanskou trilogii. Už během psaní první trilogie ohlásil McDonagh druhou – Aranskou trilogii – opět svázanou místem děje, tentokrát je to ještě izolovanější souostroví západně od irských břehů – a patří sem zatím hry dvě: Mrzák inishmaanský (1996) a Poručík z Inishmoru (2001). Obě trilogie spojuje svérázná atmosféra zapadlé části irského venkova. McDonagh v drsném kraji sice nikdy přímo nežil, ale důvěrně ho zná, jeho rodiče odtud totiž pocházejí a trávil tu jako dítě prázdniny.
První čtyři hry byly uvedeny s mimořádným úspěchem velice krátce po sobě, sbíraly významné ceny a mladý dramatik rázem získal věhlas. V Londýně se dokonce v jeden čas hrálo tolik jeho her souběžně, že ho údajně historicky překonal jedině William Shakespeare. A stejně úspěšně se mu dařilo na Broadwayi i po celém světě. Získal si pověst zázračného dítěte a rebela, v seriózních kruzích vyvolával skandály. Třeba když zakázal v celém Londýně hrát své hry jen proto, že se žádné divadlo neodvažovalo uvést politicky kontroverzní a krvavou komedii Poručík z Inishmoru.
Martin McDonagh – oceňovaný filmový tvůrce a držitel Oscara
McDonagh ovšem není zdaleka jen hvězda divadelního světa! A nezůstal ani u poetiky irského zapadákova, jakkoli se mohlo zdát, že kouzlo zvláštního prostředí tvoří podstatnou část působivosti jeho díla. Již v době úspěchu svých prvních her McDonagh v rozhovorech přiznává, že pro divadlo píše jen proto, aby se dostal k filmu! Po premiéře Pana Polštáře v roce 2003 se jako divadelní autor na sedm let odmlčí, odpoutá se od svých irských kořenů a pustí se do dobrodružství, které ho vždy přitahovalo. A opět má až neuvěřitelně šťastnou ruku hned na první pokus: v roce 2006 získal Oscara v kategorii krátkometrážních filmů za svůj první film Six Shooter. Černá komedie s hektolitry krve trvá 27 minut a McDonagh je podepsán pod scénářem i režií. Zachycuje znepokojivé setkání muže, kterému právě zemřela žena v nemocnici, s podivně vyšinutým mladíkem ve vlaku. Následuje celovečerní snímek V Bruggách (2008), který McDonagh natočil podle vlastního scénáře s Colinem Farrellem a Ralphem Fiennesem v hlavních rolích. Že se McDonaghovi ve filmovém umění nadále mimořádně daří, dokazuje zatím jeho poslední krimi drama Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017), natočené opět s vlastním scénářem. Film sklidil mnoho cen, mimo jiné i sedm nominací na Oscara 2018 včetně nominací za nejlepší film a nejlepší původní scénář. Frances McDormandová a Sam Rockwell pak dokonce Oscara za své role vyhráli.
Z Leenane do Spokane – z irského venkova do amerického zapadákova
Ujetá ruka (2010) patří k novějším McDonaghovým hrám, neméně úspěšným, ale s docela jinou atmosférou. McDonagh ji psal již s filmovými zkušenostmi pro broadwayské publikum – s hlavní rolí pro slavného Christophera Walkena. Celá komedie se odehrává během jediného večera v levném hotelovém pokoji v zapadlém americkém městečku a stylem i náladou připomíná filmy Quentina Tarantina. S prvními McDonaghovými kusy má ale společné podstatné rysy: až nezvykle tradiční dramatickou situaci, herecky vděčné postavy, obratně vedené a pointované dialogy, a v neposlední řadě také opravdové pochopení pro malé světy, pro místa, kde se neděje nic velkého, kde lidé prožívají svoje životy s malým obzorem a malými sny. McDonaghova svérázná poetika roste z vybydlených periferií dnešního světa, ať už je to irské pobřeží, nebo konec světa kdesi v Arizoně, a situaci jeho postav můžeme prožít třeba i v severních výběžcích České republiky.
Srážka s blbcem, aneb kaktus je třeba zalévat!
McDonaghovy postavy neúspěšných zločinců, kterým se nedaří dělat věci ani správně, ani dost špatně, mají jedno společné: svoje svízelné škobrtání z průšvihu do ještě většího průšvihu si neuvěřitelně činorodě způsobují sami. Svou vlastní omezeností a s jistotou buldozeru jeden druhému kopou jámu, do které pak zákonitě sami sklouznou, a čím víc se drápou ven, tím rychleji všechno zhoršují. Každý z nás jistě zažil srážku s blbcem a všichni bezpochyby známe i ten trapný pocit, kdy se v roli blbečka ocitneme sami. Proto také snadno soucítíme s komickými postavami, které se v téhle roli ocitají. Všichni taky známe směšně nezadržitelný pocit po zakopnutí, kdy se to ještě snažíme vybrat, ale každý pohyb směřuje k neodvratnému pádu. Celá McDonaghova komedie tenhle pocit živě připomíná, a v tom se dotýká nejpřirozenějšího zdroje komiky – téměř zvířecí touhy po životě. Vždyť právě ta nás nutí dělat ty nejlegračnější odvratné pohyby, když zakopneme a padáme. A přitom, přes všechnu směšnost, jde stále o život: i ten nejhloupější pád je přece životu velmi nebezpečný.
Martin McDonagh v Čechách
Do Čech se McDonagh dostal ještě na sklonku minulého tisíciletí, v roce 1999 byla uvedena Kráska z Leenane v Divadle v Řeznické a v Těšínském divadle a velmi rychle následovaly další hry, které si získaly herce i diváky. Na Osiřelý západ v překladu a režii Ondřeje Sokola v Činoherním klubu se chodí od roku 2002 dodnes, Sokolova Ujetá ruka se hraje tamtéž už osm let a všechny McDonaghovy texty se staly vděčnou součástí repertoáru českých divadel. V Liberci se doposud objevil jen Poručík z Inishmoru (Malé divadlo 2013, režie Michal Lang). Režisér liberecké inscenace Ujeté ruky Jiří Š. Hájek se s McDonaghem setkal zatím třikrát – v Městském divadle Kladno inscenoval čtení Lebky z Connemary a zahrál si v Poručíkovi z Inishmoru (obojí 2017) a v brněnském Buranteatru vytvořil inscenaci Pan Polštář (2007), která se hraje již jedenáctou sezonu.
