Člověk vstupuje do hlubokého lesa ukrajinských dějin….za sto let tu udělají zábavní park…kultura je nádherná, když se rodí, ale když umírá, není o nic míň krásná…a cestovatel v čase X ztrácí cestovatele v čase Y…
Je pro mne osobně velmi příjemným zjištěním, že ústecký Činoherák umí překvapit i jinak, než je například příjezd živých koní na jeviště divadla. A sedmá premiéra sezóny rozhodně překvapením je, i když dramaturgicky dobře zapadá do letošního motta kdo z koho. Pro svou komorní scénu Obejvák připravili totiž ústečtí inscenaci textu mladé ukrajinské autorky Anastasii Kosodii MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A VĚDY UKRAJINA, kterou zabrousili do oblasti sci-fi (ruku na srdce, kolik divadelních her se sci-fi námětem znáte, pominu-li Čapkovu klasiku R.U.R? Já si vybavil jen Zkázu vesmírné lodi Libido kdysi výrazného Kabaretu Caligula).
Hra Ministerstvo školství a vědy Ukrajina na pozadí žánru sci-fi transponuje ukrajinskou minulost i budoucnost, kde byrokratický systém tyranizuje společnost. Ústřední dvojicí příběhu je manželský pár Váňa–Adam Ernest a Táňa–Anna Kratochvílová. Táňa je cestovatelkou v čase, která se rozhodne porušit pravidla v okamžiku, kdy cestování v čase znárodní MŠVU. Zůstává v minulosti a spustí paradox Mykola Chvylovyj (ukrajinský spisovatel, který spáchal sebevraždu v důsledku ztráty iluzí o komunistické ideologii)–Jaroslav Achab Haidler. Její muž Váňa zůstává sám a jeho jediným společníkem je Počítač–Marta Vítů, jenž ovšem slouží Ministerstvu školství a vědy Ukrajina. Váňa se za jeho pomoci snaží Táňu najít. Je to však zcela marné úsilí, neboť znárodněné cestování časem je kontrolováno tak, aby nedošlo ke střetu zájmů. Váňovo poznání beznadějné budoucnosti Ukrajiny a ztráta manželky jej dožene k sebevraždě.
Ve zdařilé režii mladé Hany Marvanové, která pro ČS připravila již jedno ze scénických čtení Maso v plechovce (mimochodem z mého laického pohledu to nejlepší, jako jediné jsem ho viděl několikrát opakovaně), vyniká soustředěným, výrazným a přesvědčivým výkonemskvělý Adam Ernest v roli Váni, který v malém časovém prostoru stihne předvést škálu emocí od naděje přes letargii, zoufalství, vztek až k hluboké beznaději a krásnou práci s hlasem. Zapamatovatelná je i výtvarná stránka inscenace, hudební složka i audiovizuální složky. Prostě celkově vydařený kus, který, jak chovám naději, by mohl a měl přitáhnout zejména mladší diváky.
Inscenace vznikla v rámci koprodukčního projektu Dialog bez hranic, který produkuje Činoherní studio ve spolupráci s ukrajinským Lesia Ukrainka Academic Drama Theatre ve Lvově. Dialog bez hranicje unikátním projektem, kde se bude moci ukrajinské i české obecenstvo seznámit se současnou ukrajinskou a českou dramatikou a poetikou mladých česko–ukrajinských tvůrců.
Takže…no však vy víte, CHOĎTE DO DIVADLA!
