Minule jsem tady těm kulturním tipům moc nedal. Spadl jsem pod deku zmaru a dostal pořádně do těla. Na dnešek jsem spal skoro dvanáct hodin, zdám se plnej síly, ale zas jak mi běhá mysl, nastupujou mi další blbosti do hlavy. Tak jsem zvědavej, co z toho zas bude, co vám poradim, anichž bych nebyl jedovatej a sarkastickej. Jdeme na to.
Ústí je vedle chemie, perníku a promarněnějch příležitostí i městem americké hudby, která se jmenuje blues. Nevšimli jste si? Nechápete? Tak já vam poradim. Všímejte si programu ústeckýho Národního domu. Každej měsíc, a červen není výjimkou, se tu konaj ty nejlepší bluesový koncerty. Jednou je to show chlapíka, co nahrál desku s milenkou B.B. Kinga, podruhý zas v kapele hraje bubeník, co ladil bicí studiovýmu bubeníkovi bráchy kamaráda Elvise Presleyho. Prostě Nároďák jede. Byl jste tam někdy někdo? Vim, že muj kamarád Radek tam chodí a vždycky, když si sedne na židli, píše na facebook, že jsou všichni idioti, že tam nikdo neni. A že jsme blbci, protože tam zrovna hraje klavírista, jehož kámoš je bratranec nevlastní ségry houslisty, co v roce 1968 potkal Pavla Bobka na pumpě U devíti křížů a že to rozhodně bude super. Tak jestli milujete blues a jazz, rozhodně si stoupněte před jakejkoliv panel s plakátama a budete čumět, co my tady v Ústí máme. Ústí není totiž město chemie, hokeje, a perníku, ale město, co rozumí a miluje blues.
V Cannes se dočkal obnovený premiéry jeden ze zásadních filmů české nové vlny. V Cannes se promítaly Formanovy Lásky jedné plavovlásky. Snímek dostal do péče Národní filmový archiv a celý ho digitálně zrekonstruoval, takže teď vypadá, jako by ho natočil v roce 2019 Netflix. Naštěstí nezůstane jen v Cannes, ale rozjede se do všech českých kin. V ústeckym Hraničáři ho hrají v úterý 11. června. A protože věřim v krásu, pravdu a lásku, věřim taky tomu, že si na něj najdete cestu. Kdyby vám ale přišlo, že je na vás moc hezkej, černobílej a starej, zkuste v neděli 9. června tamtéž film Favoritka. Byl jedním z horkých favoritů na Oscara, ale nakonec ho nevyhrál. A protože jsem tady kdysi psal, že si vítěznej film posledních Oscarů nebude nikdo pamatovat, tak jsem měl pravdu, protože si nemůžu vzpomenout, kdo Favoritku porazil a dostal tu sošku. Nevadí, jedeme dál.
Jednou za čas vám tady rád připomenu, že je v Ústí dobrý divadlo a že se většinou hraje na Střekově. Jednak jsem za to placenej a pak mi to fakt dělá radost. Od roku 2015 hrál na konci každý sezóny Činoherák Jindřicha VI. Williama Shakespeara. A protože je to trilogie, hrál ho celkem tři roky, poslední díl představil v bývalý krásnobřezenský likérce v roce 2017, první díl se dočkal premiéry v tehdy nefunkčnim a zavřenym Tukanu, druhej se zas prvně ukázal v Červenym kostele. Teď nastal čas se s celou trilogií rozloučit. Idea byla taková, že derniéra proběhne tam, kde premiéra. V jeden den se rozloučit se všemi třemi díly na třech různých místech. Nakonec se to tak úplně nepovede, protože v likérce už to nejde. Ale idea jednoho dne a tří různých míst zůstane zachovaná. Jen ten poslední díl úplně naposled zahrají v Činoheráku. Shakespeare je sice trochu starší než v Ústí tak oblíbený blues, ale stejně věřim, že se v sobotu 15. června potkáme a že vám nebudu psát jako Radek, že jste blbci, že se tady hraje divadlo, jehož autor je starší kámoš Molièra, kterej je fakt slavnej.
Kdybyste si chtěli jednou doma udělat pěknej večer, bez televize, bez politiky, zkuste si k tomu pustit tudle desku, je to taková ta terapie krásou. Mohlo by vám to bodnout. Za tejden čau!
