Chvíli jsem dneska dopoledne přemýšlel, že bych se na psaní tohodle sloupku nebo jak to nazvat vyprdnul, Doušovi nezvedal telefon – on by mi stejně nezavolal – a dělal mrtvýho brouka a tenhle sloupek napsal až zejtra, ale pak mi došlo, že bych nestihl napsat o dnešnim koncertu v ústeckym Hraničáři, kterej bude myslim dost dobrej. Tak jsem si k tomu sednul, uvelebil v kancelářský židli a píšu.
(Douša byl mimo signál a tak dává článek se zpožděním. Poznámka Douši)
Do Hraničáře dneska přijedou dva kluci z Floridy, jeden je Rickolus, druhej Bleubird. Jeden je písničkář, takovej trubadůr, druhej zas rapper. Oba už v Ústí byli párkrát sólo a společně i loni, dohromady si řikaj Hurricane Party a jsou dost rozjetý, volnomyšlenkářský, rádi dělaj spolu párty a nejvíc je baví, když se lidi kolem bavěj, smějou a tancujou. Myslim, že ten loňskej koncert se těm pětadvaceti lidem, co byli v Hraničáři, dost líbil, tak dneska věřim, že nás tam do foyer kousek od toalet bude stát víc. Jak často píšu – mohutně a vší silou doporučuju.
Letmo kouknu do programu kin kolem Ústí, když už jsem se kdysi zavázal, že budu svejma tipama pokrejvat kulturní dění tady na severu a koukám, že v Teplicích v Kinu Květen dávaj 12. června film Ztratili jsme Stalina. Na historii Sovětskýho svazu se svým pohledem mrkli britský filmaři a světe div se, v Rusku se tenhle film moc neohřál, myslim, že se tam zařadil mezi tzv. trezorový filmy. A pak mi dojde, že je dneska už 13. a že je blbost zvát vás na něco, co už bylo. Co dáváte zítra? Zítra dáváme Včera, dnes a zítra. No, tak včera už to asi nestihnu. A víte, jak jsem vás poznal? Nevíte? No podle obličeje. Pojďme raději dál, todle nebyl moc dobrej tip, co? Ale když o tom filmu tady referuju, zkuste si ho někde najít, v Kině Květen asi vědí, proč ho po téměř roce po premiéře dali znovu do programu.
Jeden muj kamarád, co už se dneska místo sezení a plácání keců po hospodách raději věnuje svý permakulturní zahrádce v kopcích nad Labem, mi vždycky říkal, jak má hrozně rád muziku a desky Richarda Hawleyho. Je to takovej ten typickej britskej gentleman, dřív hrál i v kapele Pulp, spolupracoval například z Manic Street Preachers nebo Arctic Monkeys. Tak tomu mýmu kamarádovi řikám, že má Hawley novou desku a těšim se, jak o ni pokecáme, protože ta deska je skvělá, a ten muj kamarád mi jen suše odpoví, že o tom ví, ale že už ho to moc nezajímá. Hm, blbý, no. Chtěl jsem si s nim o tom pokecat a nezbylo mi nic jinýho, než sem o tom napsat. Tak kdyby měl někdo chuť si tu desku najít, poslechnout a pak si se mnou o ni třeba pokecat, fakt budu rád. Jmenuje se Further.
