Chtěl jsem dneska dělat zas mrtvýho brouka, jako že ty prázdniny a kulturní vokurková sezóna, ale venku před barákem, když jsem byl na cigárku, na mě asi třikrát káplo a to mě polilo živou vodou. Chtělo by to sice kafe, ty místní kancelářský instantní napodobeniny nepiju, ale jak na mě padlo trochu tý vody z nebes, kafe nekafe, jde se psát. Omrknu na webech dění na severu, věřim, že něco najdu, co by stálo za moje spisovatelský úsilí a za vaši čtenářskou pozornost.
Při listování Enterem v kavárně bez obalu kousek nad ústeckým Mírákem mě zaujala aktivita místní umělecký fakulty ústecký Sorbony. Řekli byste, že mají prázdniny, že jsou u vody nebo na nějakym třeba sochařskym sympóziu, ale to byste se dost mýlili. Tamější pedagogové totiž vymysleli dost odvážnej program pro nestudenty, pro Ústečáky i přespolní, co maj ty umělecký ambice a nemaj přes léto pořádně do čeho píchnout a místo toho, aby doma zlobili nebo se nudili, budou chodit na FUD a učit se, jak být dobrým grafikem, fotografem, oděvním návrhářem a pokud mají třeba chuť si založit vlastní firmu, naučej ho, jak si udělat skvělý logo. Kurzy Letní školy FUD 2019 otevřou červenej barák v kampusu hlavně pro ty z vás, co se chtěj někam posunout, neflákat se přes léto. Jsou podle všeho určený pro široku veřejnost, jen je asi dobrý už to trochu umět, asi nestačí pouhý nadšení. Takže jestli máte chuť si přes prázdniny trochu zlepšit kvalifikaci, kredit nebo karmu, máte možnost. Informace vám určitě a velmi ochotně podají přímo ve škole, kurzy mají naplánovaný na druhou půlku srpna.
Projíždim si Enter, abych nasál inspiraci, a raději ho odkládám, protože bych zas musel být jedovatej. Musim přiznat, že se pro vás chystá spousta akcí na prázdniny, ale protože předpokládám, že nejste po lobotomii, nebudu vás ponoukat, abyste na ně chodili. Kdo chce si něco objevit, někam na něco zajít a umí otevřít weby nebo ten zmiňovaný Enter, jistě nepotřebuje moje rady. Natož pak moje satirický rady. Jistě uznáte, že vás nemusim lákat do Církvic na Davida Deyla nebo do Lovosic na Viléma Čoka nebo chraň bůh do Velkáče na Starou školu. Co bych vám teda doporučil? No zkuste si třeba zjistit jízdní řád lodi Marie, co kotví ve Vaňově. Jezdí docela pravidelně proti proudu Labe a pak zase zpět. Nastoupit můžete třeba v Dolních Zálezlech nebo v Píšťanech. A uvidíte fakt krásnej kus přírody. A když budete milý a na batohu mít připevněnej odznak s logem Milionu chvilek pro demokracii, kapitán se na vás usměje a na konci platby dostanete třeba diplom.
Poslední odstavec zas musim věnovat současný hudbě. Přes prázdniny totiž najdu spoustu času na poslech, hlavně ze sluchátek přímo do hlavy. Ráno je lepší něco jemnějšího, kolem oběda slavnostního, odpoledne línějšího a při návratu domu z přátelské kamarádské debaty nad dobrým vínem a německou meziválečnou literaturou zas něco rychlejšího, něco v tempu. Dneska vám doporučim něco na ráno, na cestu z domova třeba do práce. Poslední dny jsem doháněl resty, v devadesátkách mi uniklo spousty muziky, která mě začala teď hodně bavit. Třeba skvělý Slowdive. Ale o nich mluvit nechci. Včera jsem při tom zpětnym objevování našel kapelu Soft Cavalry, kterou tvoří manželé Steve Clarke a Rachel Goswell. A právě Rachel byla a je jednou ze Slowdive. The Soft Cavalry na současné desce nekoukají na boty jako kdysi Slowdive, ale hrají jemný elektronikou nasátý folk. Jednou v intimní náladě, podruhý zas s velkými aranžemi. Prostě krásná muzika na soustředěný poslech. Jak často říkám, mohutně doporučuju.
The Soft Cavalry na spotify:
