Pátečně sobotním druhým žákovským koncertem a sobotním dopoledním rozjezdem účastníků k domovům po celé republice skončila 17. srpna již šestatřicátá Letní jazzová dílna ve Frýdlantě v Čechách.
Každý rok v srpnu se toto malé městečko s nádherným zámkem a hradem stává prostorem s vysokou koncentrací jazzových muzikantů na metr čtvereční. Pod vedením zkušených lektorů, aktivních špičkových jazzových muzikantů, pronikají vesměs mladí „studenti“ do tajů jazzové hry a improvizace a zdokonalují se na svoje nástroje. Celý týden pak připravují svá vystoupení pro frýdlantskou veřejnost, která předvedou ve dvou závěrečných žákovských koncertech.
Pravidelným a hojně navštěvovaným je tradiční koncert lektorů na zámeckém nádvoří, kdy v téměř čtyřhodinovém koncertu vystoupí všichni lektoři v nejrůznějších hudebních uskupeních. Je velká škoda, že letos se pořadatelé trochu zbytečně zalekli vývoje počasí a stáhli kalhoty, ač brod byl ještě daleko. Koncert přemístěný do frýdlantského kina byl sice profesionálně zmáknutý od pořadatelů i muzikantů, ale atmosféru zámeckého nádvoří prostě nahradit nemohl. Nemluvě o utopeném zvuku, inu kino.
Hojně se letos vzpomínalo na zakladatele LJD Karla Velebného, jehož jméno dílna nese a od jehož smrti uplynulo už neuvěřitelných třicet let. Vzpomínalo se i na mnoho lektorů, kteří byli u úvodních ročníků. Na Karla Růžičku, Emila Viklického, Františka Uhlíře, Tony Viktoru, Pepu Audese, Jaromíra Hniličku a na mnoho dalších. Co jméno, to česká či evropská jazzová veličina.
Radostným zjištěním po celém týdnu je, že jazzový potěr je dravý a odvážný, s velkou chutí po poznání, s velkou pílí a s odvahou jít se svou kůži na trh. Spousta vystoupení na žákovských koncertech měla opravdu vysokou úroveň, letos mne zaujal především čtyřicetičlenný pěvecký soubor zpěvaček a zpěváků, kteří pod vedením mnohaletého amerického lektora Lee Andrew Davisona bravurně vystřihli několik spirituálů. A opravdu výborné byli i oba žákovské bigbandy.
Tak za rok v srpnu opět na viděnou!
