Osobně se ztotožňuji s požadavkem na zvýšení platů v kultuře. Cítím nutnost řešit platové podmínky zaměstnanců v kulturních organizacích, jejichž zřizovatel není Ministerstvo kultury – připomínám, že v našem případě je zřizovatelem Statutární město Liberec. Provoz divadla stojí naše město 113,8 milionů Kč, to je dotace na provoz a odpisy na rok 2019. Jsem přesvědčena, že bez spoluúčasti státu a krajů není rozvoj regionálních divadel možný. Pokud se nebudou významně podílet na financování stát a kraj, například v poměru 60 % město, 30 % Ministerstvo kultury a 10 % kraj, nikdy nevznikne možnost, aby zaměstnanci divadel a orchestru dosáhli alespoň takového ohodnoceni jako kolegové ve školství. Toto je potřeba ukotvit v zákoně.
K dosažení těchto cílů jsem se rozhodla učinit tyto kroky:
– obrátit se neprodleně na ministra kultury s žádostí o urychlené řešení vícezdrojového financování divadel a orchestrů,
– postupovat při prosazování tohoto požadavku v součinnosti s řediteli dalších divadel, především těch vícesouborových, jejichž provoz je finančně nejnáročnější, a zároveň hledat podporu pro prosazení tohoto požadavku napříč mezi zaměstnanci v celém resortu,
– do 15. 10. 2019 vypracovat návrh úpravy katalogu prací a předložit ho k diskusi ministerstvu kultury, práce a sociálních věcí a odborné veřejnosti.
Zároveň však vyjadřuji nesouhlas se stávkovou pohotovostí členů orchestru a způsobem jejího vedení, a to z následujících důvodů:
– Stávková pohotovost a především její prezentace v médiích je postavena na polopravdivých a manipulativních informacích. Zcela záměrně se zmiňují jen tarifní platy, avšak je potřeba podívat se na plat jako celek. Například pohyblivá složka u koncertních mistrů a prvních hráčů orchestru činila ve druhém čtvrtletíprůměrně 3 907 Kč hrubého měsíčně, čímž se vyrovnává rozdíl s jinými orchestry, které právě tento okruh hráčů zařazují do jiného tarifu. Průměrný
plat členů našeho orchestru činil ve druhém čtvrtletí 2019 29 432 Kč a je zcela srovnatelný například s platem orchestrálních hráčů v divadle Olomouc. Není také pravda, že zaměstnanci orchestru nejsou zařazeni do platových tříd v souladu s katalogem prací. Celý problém vznikl právě po úpravě katalogu prací v roce 2018, kdy zřejmě pod lobbistickým tlakem se změnil pouze pro orchestrální hráče a sborové zpěváky a kdy z něj byly vyřazeny jasné kategorie jako
například vedoucí nástrojové skupiny, zato byly zavedeny tak vágní pojmy jako například „jedinečná interpretace sólových částí nejnáročnějších děl“.
– Způsob komunikace je nekorektní a agresivní. Poté, co na podnět odborů Inspektorát práce provedl dvakrát hloubkovou kontrolu (druhá kontrola na základě odvolání) a konstatoval, že máme zařazení do platových tříd v souladu s katalogem prací, odbory tento závěr neuznávají a je nám vyhrožováno žalobou.
– Požadavky na navýšení tarifních mezd jedné skupině, v tomto případě orchestru a sboru, je zákonitě na úkor ostatních zaměstnanců – tato stávková pohotovost staví naše zaměstnance proti sobě a tím poškozuje atmosféru a tvůrčí duch v našem divadle.
Pokládám za svou povinnost dbát na spravedlivé odměňování všech uměleckých i technických pracovníků divadla, což by mi přijetí požadavků úzké skupiny zaměstnanců znemožnilo.
Též nechápu, že skupina orchestrálních hráčů neseznámila se záměrem vyhlášení stávkové pohotovosti dřív než média své spolupracovníky v operním souboru ale i jiné složky našeho divadla.
Já jsem pak oznámení o zahájení stávkové pohotovosti nedostala do dnešního dne vůbec, ani písemnou ani ústní formou. Reaguji tedy jen na základě informací z médií.
Pojďme bojovat za zlepšení podmínek pracovníků v kultuře alespoň na úroveň školství všichni společně, nebojujme o ten hubený balíček peněz mezi sebou – jedna skupina proti druhé.
Chceme vyšší platy pro VŠECHNY zaměstnance našeho divadla, proto našim mottem je „Hrajmevšichni ze stejných not“.
Jarmila Levko, ředitelka divadla
